Začnu vyzdvihnutím Čmoudova komentáře ze včerejška. Prezidentská volba je jen a jen o Zemanovi. Buď pro Zemana a nebo proti Zemanovi. Drahoš v tom hraje pramalou roli. Jedinou osobností je Zeman a nikdo jiný. Čmoude děkuji, prakticky s Vámi pevně počítám na zabijačce. Ale pokud se řekne A, musí se říci i B. 

Zkuste si představit vašeho kandidáta, že včera večer v debatě, ve chvíli kdy dostal prostor pro poslední vzkaz voličům, vystoupil tento do plného záběru kamer a řekl něco v tomto smyslu: 

"Vážení občané, situace je opravdu vážná, můj protikandidát nehodlá v tomto státě nechat kámen na kameni, chystá se barevná revoluce, případně zelení krymští mužíčci, ukažte, že mě podporujete, vyjděte do ulic a zítra v práci zahajte generální stávku". 

A podle výsledku by se snadno poznalo, zda jde o život a nebo o hovno. 

Nejsem žádný velký sportovní fanda, ale rád se dívám na vrcholná utkání. Mistrovství světa ve fotbale, olympiáda v hokeji, zkrátka zápasy, kde jde o hodně. Zpravidla tedy o miliony peněz, nějakou tu pomíjivou slávu a snad ještě i o ten věnec olivových ratolestí, bo vojevůdcem či básníkem se člověk stal jen pro svoje fandy, ale titul olympionika měl všeřeckou platnost. 

Sedím u klávesnice a stále ještě přemýšlím, co jsem vlastně v dnešní debatě Zeman vs. Drahoš vlastně slyšel. Kdo jste to neviděli a měli byste na to chuť, videa budou všude dostupná. Jistě se zítra dočteme, jak byl Zeman útočný (a on byl).

Zkusím dnes pokračovat v krasojízdě na volební téma. Chtěl bych touto cestou poděkovat své (alespoň doufám stále ještě) kamarádce, že mě svou starostí o mé politické přesvědčení dokázala nabudit, že mi ukázala mnoho zajímavých serverů, které mi budou po večerech zábavou i poučením a asi tu a tam i projímadlem. Děkuji, že jsem díky ní mohl přijít na velké množství velmi jemných odstínů trikolóry. Bude se mi to hodit do života v posttotalitě. Zároveň chci poděkovat vám svým čtenářům za velmi podnětné příspěvky v diskusi a chtěl bych zde volně parafrázovat jeden za všechny:

Nový článek vyjde až zítra... když už se mi po delší době podařilo napsat něco trochu smysluplného, chci si to ještě jeden den užít.... 

Vidlákov je malé město. Skoro všichni se tu znají. o to vyhroceněji zde probíhá současná diskuse o budoucí hlavě státu. Vidlákov se nijak nevymyká zbytku republiky. Čtyřicet procent pro Zemana, čtvrtina pro Drahoše a zbytek hlasů rozprostřen mezi ostatní kandidáty.

Nijak se netajím tím, že jsem mizerný analytik. Do mé stodoly internet protlačuje informace velmi pomalu a rok od roku se v záplavě všeho možného orientuji hůř a hůř. České dění ani tak neanalyzuji, bo mé informace za moc nestojí, spíš se snažím nahlížet z úhlů, do kterých nikdo nekouká. A samozřejmě koukat do tmavých koutů neznamená, že by se tam povalovalo kdovíjaké moudro či tajná zbraň. Většinou tam není nic. Tu a tam je tam nepodstatná drobnost a někdy, zřídka, je tam překvapení.

 Dnes bych v takovém nahlížení chtěl pokračovat... 

Bývaly doby, kdy mi bylo sedmnáct, osmnáct,dvacet... Už jsem nebyl uťápnutý školáček, moje vysvědčení bylo plné jedniček, ukázalo se, že mám i slušnou fyzičku, holky se o mě zajímaly, už jsem ledacos uměl i věděl a samozřejmě jsem si maloval zářnou budoucnost. Viděl jsem se velkým inženýrem, který bude stavět mosty a mrakodrapy, samozřejmě jsem měl naplánovanou rodinu s krásnou a zcela dokonalou manželkou, počítal jsem s rozsáhlými aktivitami pro neziskový sektor, především v oblasti volnočasových aktivit mládeže.