Zítra večer zasedne většina obyvatel naší země ke společnému stolu, dají si smaženého kapra s bramborovým salátem, v obýváku bude stát nazdobený stromeček, pod ním budou zabalené dárky. Přijede Ježíšek, z reproduktoru se budu linout koledy, zítra odpoledne se republika zastaví a vysoce nadpoloviční počet obyvatel to bude mít úplně stejné.
Chtěl bych dnes navázat na poslední článek o výchově dětí. Respektive chtěl bych ho použít jako oslí můstek k dnešnímu tématu, které by se už mělo dotýkat vánoc. Začnu tentokrát hodně zeširoka.
Jeden můj známý mi nadhodil téma o dětech... sám má doma dvě děti a jeho žena má pocit, že se dětem málo věnuje, prý co si o tom myslím... Řekl bych, že to stojí za obsáhlejší odpověď.
Chce se krátce vrátit ke Gerdově článku o České televizi a rozhlasu... a hlavně k diskusi pod tímto článkem. Rozumím Gerdově motivaci, rozumím i motivaci diskutujících čtenářů a pokud si někdy pustím na ČT nějakou publicistiku, je mi do pláče nebo do vzteku. Tendenční zpravodajství, nepokryté nadržování jedné straně... třeba mě osobně strašně uráží, jak při zveřejnění nějakého průzkumu dávají ostentativně najevo, že "ten špatný názor" mají ti nevzdělaní a venkovani a naopak "ten správný názor" mají ti měšťáci a vysokoškoláci...
V poslední době zaznívá z řad veřejnosti, politiků (především SPD Tomia Okamury a Miloše Zemana) i novinářů značně ostrá kritika vysílání České televize a Českého rozhlasu. Především kvůli spojení skupiny redaktorů a TOP 09, kdy propagace Miroslava Kalouska zdaleka neodpovídala jeho významu nebo oblibě v ČR. Vše trochu zkorigovaly výsledky voleb, ale faktem je, že vysílání České televize je silně tendenční a s nezávislou novinařinou už nemá nic společného. Redaktoři ze všeho nejvíce připomínají spolek agilních svazáků z 50. let 20.
V minulém článku jsem nakousl důležité, ale prozatím nerozebrané téma a tím je voda v krajině. Napsal jsem, a za tím si stojím, že tři čtvrtiny úspěchu zemědělce vždycky závisejí na tom, jestli naprší. Pokud nenaprší, nezachrání to žádné hnojivo. Voda je ten nejdůležitější prvek celého zemědělství a až v posledních letech si teprve společensky začínáme uvědomovat, jak moc jsme na ní závislí.
Přišel mi dnes mail od Myškina:
Ahoj Vidláku
co si myslis o tychto clankoch ?
je to zamerane na tzv permakulturu ale pocul som uz aj kritiku tohto sposobu hospodarenia
kedze sme sa o tom bavili a dokonca si aj napisal nejake clanky radsej sa ta spytam ze ako to vidis ...
Myškin
http://www.chovatelahospodar.sk/clanok/pestovanie-bez-orania-258
S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.
Často slýcháme a čteme v novinách "My jsme udělali..."
To udělali je nejčastěji něco špatného, za co máme vinu. "My" jsme vydrancovali kolonie, "my" jsme zničili indiánské kultury, "my" jsme bombradovali Srbsko, Irák, Lybii, "my" nemáme dost dětí, "My" jsme dováželi černochy do Ameriky, "My" máme vládu jakou si zasloužíme, "My" neplatíme výhodnou cenu výrobcům kakaa či čaje, "My" spotřebováváme moc všeho od jídla po pampersky a už jsem slyšel, i že "My" jsme dost nebojovali proti Hitlerovi a tak vlastně můžeme za holokaust.
