Tatko se mě v jednom komentáři ptal na termín, který jsem uvedl v minulém článku - že lidé mají lidská práva nechtít dělat. Prý ho to zaujalo. Nejprve jsem chtěl odpovědět v komentáři, ale pak byla má odpověď stále delší a delší a tak ji tu máte jako článek:
Dneškem počínaje budu týden mimo počítač. Ale abych vás čtenáře neochudil o nové články, vězte, že jsem kdysi zamlada psal povídky. Příští týden jich pár vyjde, abyste měli svoji pravidelnou dávku písmenek na těchto stránkách. Já se zatím budu kochat českými luhy a háji zblízka.
Takovéto poselství přednáší ve svém románu Jméno růže italský postmodernista Umberto Eco. Myslím, že je to hluboký poznatek, který platil v temném středověku stejně jako dneska. Je to poměrně jednoduché. Každá společnost má svůj okraj. Takový okraj společnosti může vypadat různě a poměrně pestře. Jsou tam zaměstnanci bez zaměstnání. Lidé bez vzdělání, ale i ti, kterým je vzdělání na nic, protože je stejně nikdo nepotřebuje. Lidé v dluhové pasti, protože věřili reklamám. Oškubaní singles po drsných rozvodech.
Policie požádala sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. Policii řídí ministerstvo vnitra v čele s Milanem Chovancem...
Nejsem žádný analytik, který má svoje zdroje. Nemohu se pochlubit větším vhledem do problematiky. Jsem v pozici Ericha von Daniken a mohu jen spekulovat. Všechno, co vím, to mám z veřejných zdrojů. Ovšem současná kauza myslím za nějakou tu spekulaci stojí.
Na téma vepřína v Letech u Písku, který stojí na místě bývalého Romského koncentračního tábora jsem už jednou psal. Zde odkaz:
https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/proc-si-ho-nezbourate-sami
Pamatujete, jak si před necelým půl rokem chtěl Donald Trump zahrát na vojáčky? Vydal rozkaz k odpálení nějakých padesáti (?) střel Tomahawk na syrskou vojenskou základnu. Nejprve to vypadalo na novou kapitolu. Trump se nechává oslavovat jako prezident válečník, Asad dostává tvrdou lekci a vůbec to vypadá, že Američané vstoupí do syrského konfliktu pomocí politiky B-52.
Uveřejňuji odkaz článku na Novinkách... Nejsem schopen slov. Nikdy bych neřekl, že u nás může něco takového vyjít. Buď tu začala solidnější novinařina a nebo došly prachy na propagandu. Myslím, že nemusím nic dodávat... přečtěte si to sami.
Bylo mi čerstvě sedmnáct, pomalu mi končil třetí ročník na průmyslovce, což byl asi nejlepší rok mého mládí. První holka mi dala opravdovou pusu a říkala mi takové ty hezké věci, že mě miluje, psal jsem básničky, které měly u děvčat úspěch, přestal jsem být ten uťáplý puberťák a pomalu jsem se měnil v mladého muže. Ve škole jsem se už učil ty věci, které dodnes uplatňuji v praxi, ale ještě jsem neměl žádnou odpovědnost a maturita byla daleko.
