Tohle bych rozprášil jako první
Jak víte, jsem nejenom chovatel prasátek, ale také řezník. Domácí zabijačky, to je moje. Jsem na to také slušně zařízen. Po delší době sem přidávám jednu fotečku:

Jak víte, jsem nejenom chovatel prasátek, ale také řezník. Domácí zabijačky, to je moje. Jsem na to také slušně zařízen. Po delší době sem přidávám jednu fotečku:

NA PRÁCI PRO KAŽDÉHO za důstojnou mzdu stála levice po celou dobu své existence až donedávna
----
Určitě ne.
Teda alespoň pokud počítáme komunistickou stranu do levice.
Všechny ty Gulagy, kde se stavěly silnice, vlakové tratě, dopravní kanály, kácely stromy na Sibiři, plácaly cihly a plat tam nebyl žádnej a dvě misky kaše k obědu místo jedný už byla událost tak pamětihodná, která se objevila hned v několika románech. Byla to otrocká práce. Nic důstojného a už vůbec ne za důstojný plat.
Tak nám klesnou daně...
Na toto téma proběhla moc pěkná tiskovka. Babiš s Hamáčkem si tam pěkně notovali, jak zruší superhrubou mzdu a my, co každý den budujeme kapitalismus odspoda, my budeme mít nižší daně.
Ihned po tiskovce vyskočila pěkná řada pěkných grafů, ze kterých jsem vykoumal, že moje vidlácká maličkost si měsíčně polepší o zhruba dva tisíce. Bude to tak akorát, abych nepřišel o přídavky na děti...
Máme léto. I když jsem si letos hrábl na dno při žních, přesto jsem stihl se svými ratolestmi nějakou tu dovolenou a zatímco čtete tento text, nejspíš už máme postavený stan na jedné takové nepřístupné plošině uprostřed Tepelské pahorkatiny a hrajeme si na týden na Robinsony. Mám teď na chvíli lidí plné zuby a potřebuju kromě rodiny nikoho nevidět a hlavně neslyšet. V následujícím týdnu jsem nedostupný zcela a úplně. Jsem mimo internet i mimo civilizaci. A protože i Kydy potřebují dovolenou, budou vycházet prázdninové a dovolenkové texty od Targuse a Godota.
Jako téměř čtřicátník musím potvrdit zkušenost mých starších kolegů, že nic už není jako zamlada. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel celou noc a ráno šel celkem v pohodě do práce... Kde je doba, kdy jsem mohl být celý den v průvanu, mít zmrzlé nohy z mokrých bot, spát kdekoliv kde jsem si lehl a klidně celý den v parnu nepít, aniž by to mělo jakékoliv následky.
Já vím, že jsem jen Vidlák z vesnice, jehož obzor je omezen rostlinnou a živočišnou výrobou. Vím že nemám vysokou školu a pohříchu jsem zapomněl postupovat po kariérním žebříčku státní správy. Mým zaměstnavatelem není EU ani jakékoliv její hodnoty. Pracuju sice v korporaci, ale ona není nadnárodní a nemá sídlo na Kypru. Nejvýznamnější člověk se kterým se znám osobně a máme přátelský vztah je vidlákovský starosta. Je pravda že mám fotku jak se držím za ramena s Andrejem i s Bohušem Sobotkou, ale ani jeden z nich si mě určitě nepamatuje.
Jsem Čech... a pokud se stane něco světodějného, stanu se rychlokvašeným expertem na danou problematiku - ostatně přesně takhle to má věšina tohoto národa. Je to logické - byli jsme školeni dějinami, že nám všichni lžou, nikdo to s námi nemyslí dobře a nejvíc nám lže vlastní vláda a hned za ní pak všichni kdo přicházejí v míru a nesou nám své danajské dary. Dnes mi proto dovolte svěřit se různými postřehy, které jsem v posledních třech týdnech učinil.
To bylo keců o nové ekonomice, která už klepe na dveře. To bylo řečí o vyspělé robotizaci, o tom, jak lidé budou ve velkém přicházet o místa, protože pro v ýrobu už nebudou zapotřebí. K tomu nám servírovali obrázky z továren Applu nebo Tesly, kde jsou prý už celé sekce, kde není zapotřebí lidí.
Už třicet let je člověk tím nejsprostějším průmyslovým materiálem, kerý je možné snadno vyhodit a bez problémů nahradit. A když se náhrada nenajde tady, přiveze se z Mongolska. Člověk byl drahá a nespolehlivá položka na kterou platí jen bič, knuta, pokuty, represe a tak vůbec.
Prakticky neustále jsme bombardováni zaručenými zprávami, jak dobře, ba blahobytně si žili naši předkové v období tzv. první republiky. Navíc jsme zásobováni žebříčky a grafy, které mají vysvětlovat tu jedině správnou pravdu starým, hloupým a škaredým pomatencům, pamatujícím si zkazky svých prarodičů o těžkém životě mezi světovými válkami. Kde je tedy pravda?
Vážným zájemcům o tuto tématiku mohu doporučit ke studiu mimo mnohé jiné i publikaci :
PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992