Jako téměř čtřicátník musím potvrdit zkušenost mých starších kolegů, že nic už není jako zamlada. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel celou noc a ráno šel celkem v pohodě do práce... Kde je doba, kdy jsem mohl být celý den v průvanu, mít zmrzlé nohy z mokrých bot, spát kdekoliv kde jsem si lehl a klidně celý den v parnu nepít, aniž by to mělo jakékoliv následky. 

Já vím, že jsem jen Vidlák z vesnice, jehož obzor je omezen rostlinnou a živočišnou výrobou. Vím že nemám vysokou školu a pohříchu jsem zapomněl postupovat po kariérním žebříčku státní správy. Mým zaměstnavatelem není EU ani jakékoliv její hodnoty. Pracuju sice v korporaci, ale ona není nadnárodní a nemá sídlo na Kypru. Nejvýznamnější člověk se kterým se znám osobně a máme přátelský vztah je vidlákovský starosta. Je pravda že mám fotku jak se držím za ramena s Andrejem i s Bohušem Sobotkou, ale ani jeden z nich si mě určitě nepamatuje.

Jsem Čech... a pokud se stane něco světodějného, stanu se rychlokvašeným expertem na danou problematiku - ostatně přesně takhle to má věšina tohoto národa. Je to logické - byli jsme školeni dějinami, že nám všichni lžou, nikdo to s námi nemyslí dobře a nejvíc nám lže vlastní vláda a hned za ní pak všichni kdo přicházejí v míru a nesou nám své danajské dary. Dnes mi proto dovolte svěřit se různými postřehy, které jsem v posledních třech týdnech učinil. 

To bylo keců o nové ekonomice, která už klepe na dveře. To bylo řečí o vyspělé robotizaci, o tom, jak lidé budou ve velkém přicházet o místa, protože pro v ýrobu už nebudou zapotřebí. K tomu nám servírovali obrázky z továren Applu nebo Tesly, kde jsou prý už celé sekce, kde není zapotřebí lidí.  

Už třicet let je člověk tím nejsprostějším průmyslovým materiálem, kerý je možné snadno vyhodit a bez problémů nahradit. A když se náhrada nenajde tady, přiveze se z Mongolska. Člověk byl drahá a nespolehlivá položka na kterou platí jen bič, knuta, pokuty, represe a tak vůbec. 

Prakticky neustále jsme bombardováni zaručenými zprávami, jak dobře, ba blahobytně si žili naši předkové v období tzv. první republiky. Navíc jsme zásobováni žebříčky a grafy, které mají vysvětlovat tu jedině správnou pravdu starým, hloupým a škaredým pomatencům, pamatujícím si zkazky svých prarodičů o těžkém životě mezi světovými válkami. Kde je tedy pravda?

Vážným zájemcům o tuto tématiku mohu doporučit ke studiu mimo mnohé jiné i publikaci :

PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992

Zkusím tím odpovědět na reakci pana zemědělce v diskuzi, cituji:

„Profesionálové

Pořád něco vymýšlejí jak oškubat lopaťáky.
Poslední pokus, jak vymyslet důchodovou reformu,aby lopaťák přispával více,přitom by stačilo zvednout mzdu a stoupnout i odvody státu.“