Krátký pirátský úvodník: 

Někdy předevčírem jsem zaznamenal, že Piráti do svého programu dají zvýšení daně z nemovitosti z komerčních prostor. Že zvýšení daní z nemovitostí u domů a bytů navrhovat nebudou. 

Dnes budeme pokračovat v našem evrgrýnu posledních dnů, protože vrbětická akce ne a ne vyčpět. Každý den jsou kolem toho nové tanečky, každý den se přeorává naše politická scéna a už se v tom nevyzná ani prase. Pojmenuju jen ty hlavní rozpory: 

1. Vrbětice vyhodili do povětří Čuk a Gek. Je to jisté. Tak úplně jisté to není, protože zpráva BIS dle prezidenta přímo konstatuje, že nikdo nemá důkazy, že by naši ruští Džejmsové Bondové ve Vrběticích byli. 

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Snažil jsem se nastínit celkový dojem, který na mě začal padat a tak považuju za nutné tento celek rozebrat na menší části, které se pokusím vyargumentovat. Rovnou dopředu hlásím, že stále nemám žádnou novou bombu. Stále nemám nic lepšího, než fotku hořícího muničáku ještě před výbuchem a pár dobových svědectví. Stále nemám nic lepšího, než videa z jůtubu a na nich naši vládu, kterak se tváří. A pak už mám jen řadu různých novinářských rozhovorů, intervií a (dez)informací uniklých do médií. Z toho se těžko dělá pořádný závěr.

Tento článek jsem napsal ještě před večerní tiskovkou vlády. Nebudu na něm nic měnit, jen řeknu že Babiš každým slovem přišel o tisíc hlasů ve volbách. Oznámit, že Rosatom je ze hry, pak říct, že nešlo o útok proti našemu státu, ale proti bulharskému zboží, pak říct, že jsme žádali o solidaritu partnerů, ale Borrell to nepochopil a samozřejmě oznámit, že se nic zveřejňovat nebude.  Sakra, zbyl vůbec někdo, kdo by ještě Babiše mohl mít rád? 

A teď už můj text: 

Tak nám komunisté velkohubě vyhlásili do sdělovadel, že od této chvíle už vládu nepodporují. Ztratili v Andrejka důvěru, bo je to miliardář oligarcha, který nikdy nebude mít průměrného proletáře za sobě rovného, košile mu bude bližší než kabát a jako řádný velkokapr si rybník nevypustí. Dále pak vypustili větu, která jim podle mě ještě hodně stiskne chřtán - že sami nebudou vyvolávat nedůvěru vládě, ale kdyby se toho chtěl chopit někdo z opozice, tak že se přidají. 

Petr Robejšek, když ještě dělal mentora té své politické straně, která stejně byla jen dalším politickým projektem, tak říkával, že politici nakonec udělají správná rozhodnutí, ale zpravidla až jako poslední možnost, kdy už jim nic jednoduššího a levnějšího nezbude. 

Můj svět odchází a mizí.  Moji vrstevníci a dokonce i mladší ročníky odcházejí klepat na nebeskou bránu.  Troufnu si tvrdit, že jen malé procento mé generace se pohybuje na  blogové scéně internetu, většinou ani neví, co to je a zejména mají úplně jiné starosti než si něco klofat na klábosnici nebo přečítat.  Nevím, do jaké míry si mladá generace uvědomuje skutečnost, jak děsivě byl zdejší stát devastován na neokoloniální gubernii čtvrté říše. Většina stařešinů mého věku to vnímá s velkou depresí.

Když jsem se v roce 2012 stěhoval a nastupoval u Andyho korporace jakožto technik pro obilná sila na Znojemsku, měl Andy už založené to svoje politické hnutí, ale teprve začínal. Ještě nevěděl, že bude mít výrazný úspěch ve volbách a tak seděl na dvou židlích. Té politické, ale také ještě té ředitelské. 

Dnešní vidlácká myšlenkou mě tak pálí, že jsem dovolil odsunout berrnardův text o jeden den. Berrnarde omlouvám se, na řadě budete až zítra. Ale ještě než se pustím do dnešního textu, dovolte mi pár drobných koronavirových poznámek. Pokud sledujete Masterovy grafy, mohli jste už v minulém týdnu vidět, že koroňáček ztrácí drajv. Master má graf předpovědi vývoje. Není to nic sofistikovaného. Prostě porovná data z předminulého týdne s těmi z minulého týdne a z toho udělá předpověď pro současný týden. Graf prostě promítá trend z předchozího týdne do toho současného.

Už vícekrát jsem zde na Kydech psal, že podle mého je v této covidové válce jedním z hlavních poražených tzv. vlastenecká fronta. Ti, kteří chodili číst na alternativní weby, kteří si po zprávách na ČT došli ještě přečíst Kechlibara, Novou republiku, Pravý prostor.... a možná i Vidlákovy kydy. Ti, kteří se rozmýšleli, zda zvolit Okamuru, co to házeli Babišovi trošku se skřípěním zubů, ale s vědomím, že je nejméně špatný mezi špatnými. Ti, které nebytčně štvalo, že nám někdo říká, čemu musím věřit, že z nás dělají blbce. Ti, kteří si nechtěli nechat chcát na hlavu.