Tak nám v pravdoláskařském táboře nějak narůstá panika. Jednak ty Matěje Ondřeje Havly, Kupky, Jakoby, Grolichy a Hřiby voliči vůbec neznají, Jurečkové, Fialové, Pekarové a Černochové jim vůbec nechybějí a co je horší, voličům, zdá se, nechybějí ani témata, které tyto „správné a demokratické strany“ nastolovaly. Poslední čtyři roky píší prakticky všichni politologové, že politika je stále méně o ideích a stále více o osobnostech a havloidi si do čela zvolí naprosté leklé ryby… Je to tak silný trend, že je na tom lépe i dozimetrické STAN s démonickým všehoschopným Rakušanem.

Tak se nám náš prezident objevil na hudebním festivalu TRUTNOFF a republiku obletěly záběry, jak mu tam vestoje tleskají a jak sedí s bývalými disidenty v družném rozhovoru u jednoho stolu. Bývalý rozvědčík, který se učil, jak správně Havlovi podřezat krk, sedí s havlisty havloidy a je to tak účinné, že dětičky na základní škole považují Petra Pavla za velkého bojovníka proti komunismu. Naši hlavní komunistobijci, kteří donedávna tvrdili, že neexistuje nic takového jako bývalý komunista, a odmítali jejich právo na odpuštění, nyní popírají sami sebe a s Petrem Pavlem se objímají.

Znáte Libora Winklera? Nebo Ondřeje Fryce? Martina Hájka? Libora Malého? Silke a Jaroslava Horákovy? Dokázali byste si vybavit jejich obličeje? Měli byste. Jsou to sponzoři Petra Pavla a zároveň de facto vlastníci Deníku N. K tomu jsou to nejpřednější dárci Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, což je fond, který dává správným médiím rating a různě je dotuje. Možná trochu znáte Jana Bartu či Dušana Šenkypla. To jsou ti borci, kteří přes svůj Spolek pro podporu liberální demokracie rozdali těm správným politickým stranám padesát čtyři milionů korun, aby měly na kampaň.

Tak jsme se dozvěděli, že státní žalobkyně navrhuje v tzv. bitcoinové kauze šest a půl roku basy pro Pavla Blažka, stejnou sazbu pro náměstka Daňhela, osm let pro advokáta Karíma Titze a… chvíle napětí… dvacet let pro bílého koníka Jiřikovského. Šest a půl roku se dává za to, že se chcete obohatit na miliardách z trestné činnosti, osm let se dává za to, že se to právně posvětíte a dvacet let dostanete za to, že se zapletete se špatnými lidmi.

Vposledních čtyřech letech jsem často psal, že největší iluzí našeho polistovapodvého vývoje bylo, že občanská společnost je tady pro nás. Že má zájem na udržení demokracie, má zájem, aby nikdo nenahromadil přílišnou moc, aby nikdo neurčoval, co si lidé mají (a musejí) myslet, aby držela na uzdě ambice jednotlivců a byla protiváhou byznysovým zájmům. Byla to největší lež pravdy a lásky. Budování občanské společnosti byla jen zástěrka k dlouhému pochodu institucemi, které se za pětatřicet let naplnily evropskými hodnotami a jsou používany proti svým vlastním lidem.

Prezident Petr Pavel dal dlouhý předlouhý rozhovor Mladé frontě, posadil se pro ten rozhovor do zlaceného křesla a oznámil zkornělému redaktorovi, že Česká republika zažívá ohrožení demokratických principů a on chce jednat! Nijak víc hento ohrožení demokratických principů nespecifikoval, ale samozřejmě za to můžou Babiš, Macinka a Okamura.

Před několika dny jsem psal, že se pravda a láska nechová, jako by chtěla znovu ovládnout, co ztratila, obnovit svou mov i vliv a vyrazit do nové války za liberální demokracii a jejich vidění světa. Nesnaží se o trpělivé budování pozic, jako to dělali jejich předchůdci po třicet let. Nesnaží se o důvěryhodnost, nesnaží se znovu získat ztracenou kredibilitu, ba už ani nemobilizuje ty zdroje, které má k dispozici. Už se jen snaží urvat, co se dá a neohlížejí se na náklady. Jestli něco summit NATO v Ankaře ukázal, bylo to právě tohle.

Tak nám summit v Ankaře skončil, papaláši se rozjeli domů a (jak zpívali Karel Šíp s Jaroslav Uhlířem) níííc see ne e stalo… Summit nebyl přelomový ani semknutím, ani naopak rozkolem. Před summitem říkali všichni to samé jako po summitu, nedošlo k žádnému posunu ani směrem k válce ani směrem k míru.

Že se náš PePa chce vetřit na summit NATO a udělat pro to cokoliv, to, myslím, všichni vidíme. Že pro to použil Baxu se Šámalem, to bylo sice trapné, ale očekávatelné. Koneckonců, Rozvědčík nemá problém, omlouvat všemožné hrdlořezy. Že protokolář Kolář zaškemral přímo u tureckého Erdogana, který nedodržuje protiruské sankce a říká se o něm chvílemi, že je Putinův podržtaška, aby jeho Nývlta pozval na večeři, to už je arcitrapné, ale to se tak dělá, když pracujete pro zbrojařskou lobby. Stejně tak mě nepřekvapuje, že pravda a láska dělá z prezidentova lísání diplomatickou událost století.