Nevím, jak to nazvat lépe. Je to takový divný fenomén. Tiskem proběhne nějaká zpráva nebo odvysílají něco v TV nebo zase naopak proběhne alternativními médii a dva lidé, kteří mají úplně stejné informace, na to reagují každý úplně jinak.

Jeden tu informaci vezme jako takovou, s tím, že může a nemusí být pravdivá, a že tedy jestli pravdivá je, tak z ní vyplývá ABC a mohlo by se stát (nebo se ve skutečnosti už stalo) DEF.

Bere to jen jako možnost vedle jiných, reálnou, ale neověřenou.

Když v roce 1914 začala První světová válka, se dvěma výjimkami v ní bojovaly v podstatě demokratické mocnosti, které měly prakticky totožné demokratické instituce, jaké existují dodnes. Absolutistou (s reformami) byl vlastně jen ruský car a turecký sultán. Ostatní státy byly republiky a konstituční monarchie. 

Senátor Rand Paul navrhl zablokovat prodej armádních vrtulníků Česku.

Sice to nemá žádnou naději na úspěch, ale nebylo by to krásné? Babiš by zůstal kamarád s Trumpem, bo by to nebyla jeho vina,  nemuseli bychom si kupovat předražený šrot, senátor by byl bojovníkem za mír a všichni by byli spokojení. 

Pane senátore - Na zdraví, ať se Vám to povede. 

Vidlák

Sledovali jste trochu současné demonstrace proti Babišovi? (a Zemanovi a Benešové)? Nějaké tisíce lidí na Staromáku a nějaké stovky v dalších městech. Ne že by to bylo nějaké podstatné množství, člověk má skoro pocit, že se musely spojit všechny politické neziskovky a vysoké školy zajistit volno studentům, aby se to povedlo. Ale samozřejmě nijak nerozporuji, že hodně lidí přišlo na ty demonstrace dobrovolně z vlastního upřímného přesvědčení. 

Je roztomilé, když se to povede a když se ředitel botanické zahrady jmenoval Větvička a sexuolog Šuk. Leč přiznejme si, že to je spíše výjimečné a dílem náhody. Jméno nám do života obvykle někdo přidělí, aniž bychom to mohli ovlivnit. Dílem formou dědictví, dílem třeba pod vlivem nějakého jurodivého nápadu (mám jednu známou Něhoslavu, letos jí bude osmdesát, ta musela mít rodiče úplné magory, zdá se mi).

Dnešní téma jsem nevymyslel já, ale upozornil na něj už před měsícem můj oblíbený bloger Petr Kubáč. Dnes totiž začíná projednávání žaloby na Českou republiku od Evropské komise ohledně neplnění uprchlických kvót. Petr Kubáč se ve svém příspěvku dohadoval, kolikpak nám o tom naši novináři, kteří jsou vzorem ctnosti a boje za pravdu, asi řeknou. 

Troufám si tvrdit, že Česká televize bude mít výpadek. Jak na sviňu budou všichni novináři zaměstnáni na kauzách jinde - například u Okamury či Velkého Andyho, kde jim neunikne ani slovíčko, ani gesto, ani poškrábání v nose. 

V posledních dnech začíná přihořívat v tradičně horké oblasti - v Perském zálivu. A my, co čteme fake news, Parlamentní listy, FTV Prima, Kosu i Sputnik... a al Jazeeru, tak si začínáme pomaloučku říkat, zda se nám nerozjíždí další velmi vážný válečný průser. 

Skoro se chce říci, že je to již pravidlem, že Nobelova cena míru se dostává tak často k osobám kontroverzním. Obdržel ji v 1994 Jásir Arafat bez ohledu na spolupráci organizace pro osvobození Palestiny s teroristy. Henry Kissinger obdržel cenu v 1973, i přes jeho podíl na válce ve Vietnamu. Vrcholem ale bylo, když v roce 2009 obdržel cenu americký prezident Barack Hussein Obama, a to doslova za nic. Čistě jen za to, že nastoupil do funkce amerického prezidenta. Další jeho činnost ukázala, že  nadějím do něj vkládaným Obama nedostál.

Nechci mluvit za situaci se suchem v celé republice, protože ji neznám. Ale pokud bych měl shrnout  poslední rok diskuse o suchu, řekl bych, že sucho loni dorazilo i do Prahy a okolí a tak si toho všimli i ti, kteří donedávna měli vody dost a díky tomu to vypadá, jako by sucho přišlo až teď, nikdy předtím žádné nebylo a všichni jsme žili ve vodním dostatku. To až teď -  to globální oteplování, emise CO2 a Greta... 

Dneska mám takovou odpočinkovou ptákovinku. Master si dal práci, pročetl si statistiku a vytáhl nejvěrší perly googlovaných frází, které návštěvníky přivedly na Kydy.  

Zde je: