5.2.2019 – DJT hrozí, že do Venezuely pošle své komandos. Situace zde je docela nepřehledná, země je rozdělená na příznivce Madura a Guaidóa a svět, jak se zdá, je rozdělen stejným způsobem. Západní země mají zjevně jedinou starost – hlavně nebýt na stejné straně jako Rusko a Čína. * Petříček má ve věci Venezuely za to, že G. je OK, standardně zvolený prezident M. musí od válu. Babiš ho neokřiknul, zato Zeman míní stejně jako zamini, že nezvolený G. je naprosto v pořádku, zato zvolený M. je zcela mimo mísu.

Můj dnešní článek bude ošklivý. Budu nadávat, křičet, budu vzteklý a budu obrazně řečeno třískat vším co mi přijde pod ruku, budu zlej i na děti a můj vztek schytají zřejmě i ti, co si ho vůbec nezaslouží. Prosím čtěte dnešní článek právě s tímto vědomím. 

Začnu jedním biblickým příměrem:

Vážení, dnes mám pro vás něco nečekaného. Dostal jsem Scallopův text ke zveřejnění. Tímto Scallopa zařazuji mezi autory Kydů 
a doufám že to nebude poslední článek. 
 
Scallope je to Vaše:  
 

K tomuto článku mě vyprovokoval text "Taktika přátelství".

Dnes se přeneseme do Německa, které s krátkou čtyřicetiletou výjimkou značně spoluurčuje a zasahuje do našich osudů už tisíc let. Běžně se říká, že jsme sedmnáctá spolková země, naše ekonomika je na té německé ultrabrutálně závislá, naše politika je do značné míry určována německými nápady a i když dojčlandům značně sekundují amíci, pořád bych si myslel, že naše politické neziskovky jsou víc placené z Berlína než z Washingtonu. Stejně tak si myslím, že v první řadě nás ovlivňují německé volby a pak teprve ty naše. 

Dnes začnu příhodou, která se mi stala minulý týden. Volal mi kolega na kterého přišla Hygiena... Páni úředníci změnili svůj právní názor (výklad zákonů a vyhlášek jednotlivými úřady, to je na několik článků samo o sobě) a obilné silo které má  v péči ze dne na den emituje nadlimitní množství prachu. Silo samozřejmě emituje prach pořád stejně už ode dne, kdy ho postavili. Navíc je velký zájem co nejvíc prachu zachytit, protože se dá dobře prodat a je z něj větší marže než z obchodování s obilím. 

Dnešní článek bude pro našeho elfa Scallopa. Je tu s námi už poměrně dlouhou dobu, ale vůbec mi nevadil (a nevadí). Psal si svoje, ale nechoval se jako psychopat. Načal si nějaké to diskusní vlákno, toho se držel, tu a tam se mu nasbíralo hodně reakcí. Narozdíl od Sartra, který musel mít vždy všude a ve všem poslední slovo, Scallop jen tu a tam provokoval, ale nikdy se mě to nedotýkalo, bral jsem to jako okénko do jiného okruhu naší společnosti. Z tohoto hlediska si Scallope klidně diskutujte dál. 

Pamatujete si jak u nás vznikl úřad ombudsmana? Otakar Motejl překážel jako ministr spravedlnosti, protože se pokoušel o reformu soudnictví o kterou mu ve sněmovně nikdo nestál. A tak se s ním domluvili... poslali ho do fešáckého důchodu na ombudsmanské židli. Už tenkrát na to existovalo dost vtipů. Nikdy to nepřestalo vypadat, že je to naprosto zbytečný flek a sám Motejl na tomto přesvědčení moc nezměnil. 

Když se dívám na světové události posledních dní, začínám mít pocit že demokracie je v posledním tažení. Víte, dlouho jsem nechápal, proč vlastně ty dávné demokracie zanikly, proč byly nahraženy různými diktaturami a kupodivu málokdy se tak stalo nějakým zásahem zvenčí. Mnohem častěji se vláda lidu s lidem a pro lid tak nějak sesypala zevnitř. 

Poslední roky mi dávají víc odpovědí než bych si přál. 

Demokracie hyne na úbytě, protože ji nikdo vlastně nechce. 

Nejprve krátce na úvod...

Ano, jsem poněkud připraven na případný problém se zásobováním, výpadek v dopravní obsluze, ba dokonce bych nějakou dobu vydržel i při  výpadku elektřiny. Ale i s plným rancem štěstí bych svou osobní výdrž odhadl asi tak na čtrnáct dní. Pak už by začalo být ouvej i vesnickému Vidlákovi. 

Dnes se budu opírat především o vzpomínky našeho dědečka, který byl právě jedním z posledních vesnických diktátorů, který ještě měl v rukou život (i smrt) nejen členů své rodiny, ale i čeledínů a děveček. Do družstva vstoupil sám a dobrovolně, byl z něj vyloučen a tu delší část života strávil jako krmič prasat. Zůstal poněkud v závětří a jako nezničitelný relikt přežil až do dnešní doby.