Nechci mluvit za situaci se suchem v celé republice, protože ji neznám. Ale pokud bych měl shrnout  poslední rok diskuse o suchu, řekl bych, že sucho loni dorazilo i do Prahy a okolí a tak si toho všimli i ti, kteří donedávna měli vody dost a díky tomu to vypadá, jako by sucho přišlo až teď, nikdy předtím žádné nebylo a všichni jsme žili ve vodním dostatku. To až teď -  to globální oteplování, emise CO2 a Greta... 

Dneska mám takovou odpočinkovou ptákovinku. Master si dal práci, pročetl si statistiku a vytáhl nejvěrší perly googlovaných frází, které návštěvníky přivedly na Kydy.  

Zde je: 

Ve středu probleskla mezi zprávami o oslavách konce Druhé světové války jedna krátká noticka, která by podle mě neměla zapadnout. Pákistánská křesťanka Asia Bibiová, která byla odsouzena k smrti za rouhání a posléze osvobozená a i přes osvobozující rozsudek stále zadržovaná a ukrývaná, odjela z Pákistánu. 

Nejspíš odjela do Kanady, která ji nabídla azyl. A mimochodem - Británie jí třeba azyl nenabídla, protože to považovala za příliš rizikové. 

Asi každý už v poslední době jinde na internetu či i zde na Kydech narazil na skandální letošní nález Ústavního soudu ohledně (ne?)diskriminačního jednání jistého ostravského hoteliéra, podmiňujícího ubytování ruských hostů podpisem prohlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu.

Dnes slavíme konec druhé světové války. Konfliktu, který zatím neměl obdoby. Světové války. Války, jejíž dozvuky zažíváme dodnes. Dokonce je zažíváme s novou intenzitou. Například ve Vidlákově se nová garnitura rozhodla už nezvat hosty z Ruska. Sice jsme morava a osovobodila nás Rudá armáda, ale dneska se to moc nezdůrazňuje. Němci byli vlastně oběti, Rusové byli okupanti a Hitler to s námi myslel skoro dobře. Sudetští Němci zažívali nepřijatelnou kolektivní vinu a my češi jsme přece byli pořád v závětří. A samozřejmě, abych nezapomněl, Anglie a Francie to vždycky s námi myslely dobře. 

Šli vojáci.

Byli tři.

Snad slunce svítilo,

ptáčci zpívali.

Možná říčku hledali,

kde je voda čistá

kde je voda živá.

Snad o svých dívkách mluvili,

na dovolenou se těšili.

Ale kousek granátu

jinak rozhodl.

Jeden z nich,

prostřední,

matkou zvaný Ludvík,

navždy ležet zůstal

na louce rozkvetlé,

v jedné slunné zemi.

Nad hlavou mu ptáčci zpívají,

motýli létají.

Leťte vlaštovičky

pozdravujte

daleko

kdes

doma,

Brzy budeme zavaleni zprávami o katastrofálním suchu. Tedy ne, že by sucho nebylo. A nemalé. Ale studený květen je trochu zmírní. Jak to ale bude se suchem dále? Tedy kromě toho, že nás čeká slunečné léto, ale takovou předpověď zvládne kdokoliv.

Myslím spíše problém sucha dále v budoucnosti.

Kompletní retenční kapacita půd v ČR je 8,5 miliardy m3 vody. Dnes se odhaduje mezi 3 a 5 miliardami kubíků (m3) vody. Ročně spotřebujeme mezi 1,3 až 1,5 miliardy kubíků vody. Což znamená, že pokud by vůbec nepršelo, máme zásoby vody na maximálně 3 roky při současné spotřebě.

vyhlásili britští poslanci minulý týden po vystoupení švédské školačky Gréty. Doufají, že se k nim přidají další státy a města a prý si dají ambiciózní cíl být do roku 2050 bez emisí. Gréta jejich rozhodnutí přivítala. 

Máme to tady... v roce 1945, po šesti letech války a skoro sedmi letech okupace přichází pražské povstání, kterým poměrně krvavě končí druhá světová válka na našem území. Doporučuji k nastudování knížku Jiřího Padevěta Krvavé fínále, ze které plyne, že v posledních dench války zahynulo na našem území přes deset tisíc lidí, z toho v Praze skoro čtyři tisíce. Jak už to tak v podobných případech bývá, většina mrtvých byla neozbrojená a nezemřela v důsledku bojového střetu.