Soukupovu estrádu s Řeporyjcem a Hřibem jsem si nechal ujít. Barandov běžně nesleduju a večer většinou chci mít klid a ne si jitřit nervy nějakými osobními exhibicemi. Když jsem si přečetl včerejší diskusi, dodatečně jsem se podíval. A víte, že jsem vůbec nelitoval? 

Ano, Soukup nebyl připraven na to, co se stalo. Novotný si v podstatě ovládl prostor pro sebe, Hřib byl arogantní jako vždycky a Soukup se nechal vmanipulovat do přisouzené role, kdy Řeporyjcovi vlastně ještě pomáhal. Ale jinak to bylo úplně dokonalé. 

Ke koronaviru jsem se prozatím nechtěl vracet. Svým způsobem jsme si řekli všechno co se dalo. Probrali jsme všechno, co se ve veřejném prostoru šustlo. Zdrbli jsme doktory, veřejnost, opatření, politiky, koalici i opozici. Master dodal celou řadu grafů, které bychom jinak museli pracně hledat. Prošli jsme si celou epidemií, jejím začátkem, vrcholem i poszvolným ustupováním. Na Kydech zazněly počáteční pochyby i pozdější strachy a dnešní opatrná úleva. 

... čo vy si predstavujetě pod takým... osvobozená Praha. 

To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem si přečetl včerejší výplod mladého krásné a chytrého primátora matičky Prahy Zdeňka Hřiba. Podle této studnice sečtělosti a morálních hodnot přijeli Sověti na úsvitu 9.května 1945 do již osvobozené Prahy. Pak následovaly takové ty obligátní kecy, jako že nikdo Rusku neupírá zásluhy na porážce Hitlera, ale nesmíme zapomenout, že jsou zároveň i spolupachatelé, ale Prahu opravdu ale opravdu neosvobodili. 

Starosta Kolář přitvrzuje... Poslal dopis předsedkyni Evropské komise Uršule zvané familiérně FlintenUschi, aby se zasadila o dostatečně důraznou odpověď Rusku. Rusko se vměšuje, vede hybridní válku, ničí demokracii a tak vůbec - však všichni víte, co tím starosta Kolář myslí. 

Myslím samozřejmě z té obilné. 

Víte, sledovat obilnou burzu a pracovat s jejími údaji je poněkud ošidné. Narozdíl od ropy totiž obilí netryská ze země a není možné přiškrtit nebo uvolnit kohoutky. Obilí prostě vyroste, sklidí se, uloží se a pak se čeká půl roku, jak to dopadne na opačné polokouli. Roky jsou různé. Existují sucha, přílišná mokra, existují cizopasníci, existují požáry polí, válečné konflikty které zabraňují převozu a kupodivu existuje i různý apetýt různých zemí. 

Po včerejším článku povauji nadále již téma koronaviru za vyčerpané. Epidemie je zahnána do kouta, počet nakažených naše zdravotnictví bez problémů absorbuje a dokud se nám epidemie znovu nerozjede nebo nezahrozí, není už co řešit. V uplynulých dvou měsících jsme s Masterem nabídli čtenářům celou řadu alternativ i hypotéz, ale hned na začátku jsem napsal, že co se skutečně stalo, to se zjistí až zpětně. Odteď už se tedy budu koroňáku věnovat jen tehdy, když vyjde na světlo něco opravdu důležitého. 

Tento článek jsem měl napsaný už v neděli večer. Přísahám. Chtěl jsem ale dát přednost Alefovi, protože mi ten svůj poslal už minulý týden. Vy jste ale v diskusi všechno z mého článku už probrali, všechno jste odhalili, všechno jste už vyvtipkovali přede mnou. Teď to vypadá, že od vás jen opisuju.  Promiňte mi to, dnes není skoro nic nového. Jen pár drobností. Mít bystré čtenáře, to je někdy pěkně na houby. Zkuste prosím alespoň předstírat nadšení. 

Master přidal ještě jeden zajímavý graf. Můžete se podívat. A tím je porovnání průběhu epidemie mezi námi a státy okolo nás. průběh u nás je rovná čára a průběh epidemie v druhém státě je křivka, která stoupá, když se to tam rozjíždělo víc než u nás a nebo klesá, když se to tam utlumovalo víc než u nás. 

Křivky jsou takřka rovné. 

Tak nám pražský soud zrušil část vládních opatření. Tedy pardon, zrušil část opatření, které formálně schválilo ministarstvo zdravotnictví. Zdůvodnění soudu je v právnických kličkách, jako že soudruh ministr na to neměl právo, měla to udělat celá vláda dohromady a vlastně soudruh soudce chápe, proč to udělali, ale je nutno ctít právní stát a literu zákona a ještě jim dal čas, aby si to když tak schválili znovu, ale všichni dohromady. 

Je na čase přestat sledovat výhradně koroňáka a pustit se do světodějných událostí. Poslední dny jsou dějinnými chvílemi vysloveně nabité. Je nemožné vše vměstnat do jednoho článku, takže jen v rychlosti naznačím, co nás v nejbližších dnech čeká. 

Dáme řeč o hranicích v Řecku, kde migrační krize vypadá úplně jinak než před pěti roky. Soft power se pomalu mění na hard power a turecký sultán přemýšlí, zda si nespravit chuť z nepodařených tažení na východě pokusem o totéž ale jiným směrem.