Takovéto poselství přednáší ve svém románu Jméno růže italský postmodernista Umberto Eco. Myslím, že je to hluboký poznatek, který platil v temném středověku stejně jako dneska. Je to poměrně jednoduché. Každá společnost má svůj okraj. Takový okraj společnosti může vypadat různě a poměrně pestře. Jsou tam zaměstnanci bez zaměstnání. Lidé bez vzdělání, ale i ti, kterým je vzdělání na nic, protože je stejně nikdo nepotřebuje. Lidé v dluhové pasti, protože věřili reklamám.  Oškubaní singles po drsných rozvodech.

Policie požádala sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. Policii řídí ministerstvo vnitra v čele s Milanem Chovancem...

Nejsem žádný analytik, který má svoje zdroje. Nemohu se pochlubit větším vhledem do problematiky. Jsem v pozici Ericha von Daniken a mohu jen spekulovat. Všechno, co vím, to mám z veřejných zdrojů. Ovšem současná kauza myslím za nějakou tu spekulaci stojí. 

Pamatujete, jak si před necelým půl rokem chtěl Donald Trump zahrát na vojáčky? Vydal rozkaz k odpálení nějakých padesáti (?) střel Tomahawk na syrskou vojenskou základnu. Nejprve to vypadalo na novou kapitolu. Trump se nechává oslavovat jako prezident válečník, Asad dostává tvrdou lekci a vůbec to vypadá, že Američané vstoupí do syrského konfliktu pomocí politiky B-52. 

Uveřejňuji odkaz článku na Novinkách...  Nejsem schopen slov. Nikdy bych neřekl, že u nás může něco takového vyjít. Buď tu začala solidnější novinařina a nebo došly prachy na propagandu.  Myslím, že nemusím nic dodávat... přečtěte si to sami. 

https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/446036-mosul-kruta-cena-cernobileho-pohledu.html

Bylo mi čerstvě sedmnáct, pomalu mi končil třetí ročník na průmyslovce, což byl asi nejlepší rok mého mládí. První holka mi dala opravdovou pusu a říkala mi takové ty hezké věci, že mě miluje, psal jsem básničky, které měly u děvčat úspěch, přestal jsem být ten uťáplý puberťák a pomalu jsem se měnil v mladého muže. Ve škole jsem se už učil ty věci, které dodnes uplatňuji v praxi, ale ještě jsem neměl žádnou odpovědnost a maturita byla daleko.

Milí zákonodárci 

Těsně po volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem jsem  na Kose jsem napsal článek, že Trump už má podle mě svou dějinnu úlohu splněnou. Najednou je totiž dovoleno beztrestně kritizovat amerického prezidenta. To jsem tehdy ještě nevěděl, kam až to může zajít. Je to podobné jako před první světovou válkou, kdy podobní komentátoři jako já tříbili brka na textech o tom, zda by válka nemohla něco vyřešit. Nikdo si nedovedl představit, jaká příšerná hrůza to pak ve skutečnosti bude. I já si už někdy říkám, že jsem neměl psát tak bohorovný text o džinech, které už nepůjde vrátit do láhve.

Tak Andrej nám do toho praštil. Vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Moniku,udělali velkou svatbu na Čapím hnízdě, byli tam přátelé, politici, novináři,ba i odpůrci stáli před vraty. až jsem se nemohl ubránit dojmu, že si je tam Andrej postavil sám, aby měl publicitu i u té části národa, co ho nemiluje. Fotky na sociálních sítích viděl kdekdo až to bylo trochu kýčovité, jak budoucí premiér skotačí jako malej Jarda. Inu předvolební svatba jako šitá. Publicita zaručena od Mladé Fronty, která to má povinné až po Blesk, bo bulvár se na Moničiných šatech mohl vyřádit.

Takto začínal dnešní lehce bulvárně laděný článek na Novinkách. Američanům došla trpělivost se Severní Koreou a dál budou jednat sami. Bez Rady bezpečnosti OSN, vlastně úplně bez OSN, prostě budou reagovat sami. Na Novinkách z toho udělali celkem divadýlko, jak Čína přisouvá na korejské hranice desetitisíce vojáků,jak se všichni bojí konfliktu, et cetera, et cetera. Dovolím si vyjádřit svůj soukromý ničím nepodložený názor. 

Jeden takový sen nám už kdysi na hranici vkusu předvedl Víťa Klusáků... To je ten stejný, co dělá dokumentární filmy tak, že zrežíruje nějakého nýmanda, aby mu na kameru hajloval a pak z toho dělá reprezentativní vzorek populace. Viz Svět podle Daliborka. Ale dost srandy.