Tu a tam tu dělám reklamu nějakým těm počinům na kterých jsou nejlépe poznat henty evropské hodnoty, slušnost a noblesnost. Proto jsem tu propagoval třeba Jaroslava Hutku a jeho písničky o Zemanovi. Dneska tu mám další takový příspěvek, který si zaslouží slyšet celá Alternativa a protože je to sluníčkářská záležitost, tak by se to třeba ani nedozvěděli. 

Ještě že jsme Češi... v posledních týdnech to tu začíná vypadat jako občanská válka. Naštěstí jsme národ Švejků a tak je to občanská válka hlavně na hubě.  Ale když se podíváte jak se všechna ta rétorika vyhrocuje, tak už prostě nejsme jeden národ. Dokonce už asi nejsme ani národy dva. Jeden městský a druhý vesnický. V posledním roce se vynořilo tolik dělících rovin, že z toho všichni ti globální prediktoři musejí být přímo nadšení. 

Když jsem začal psát Kydy a propagovat drobné samozásobitelství, tak ze všech diskusí v podstatě vyplývalo, že je to vlastně jen takový můj koníček. Tehdejší maily, co jsem dostával, byly především takové konstatování, že náplava přišla na jižní moravu, byla okouzlena tamní úrodností a tak si začala hrát na hospodáře. Ono ho to časem přejde, protože to je hrozná dřina, spotřebuje to drahně času a všechny produkty jsou mnohem dražší než z Kauflandu. 

Můj milý deníčku, dneska to bude asi trochu delší. Ale zatím sis nikdy nestěžoval a vždycky jsi mne trpělivě vyslechnul – věřím proto, že ani dnes to nebude odlišné. Co taky jiného, že. Nějak jsme si vzájemně zbyli.

Byly doby, kdy podobné rozhovory, jaké dneska vedu s tebou, měly úplně jinou dynamiku. 

Jmenovala se Imagena a seznámil nás Vladimír Merta. S Vladimírem Mertou to mám podobně, jak to svého času napsal Větva o Jarku Nohavicovi: známe se napůl – já ho znám, a on mě nezná.

Když se dívám na světové události posledních dní, začínám mít pocit že demokracie je v posledním tažení. Víte, dlouho jsem nechápal, proč vlastně ty dávné demokracie zanikly, proč byly nahraženy různými diktaturami a kupodivu málokdy se tak stalo nějakým zásahem zvenčí. Mnohem častěji se vláda lidu s lidem a pro lid tak nějak sesypala zevnitř. 

Poslední roky mi dávají víc odpovědí než bych si přál. 

Demokracie hyne na úbytě, protože ji nikdo vlastně nechce. 

...... a Sputnik a Parlamentní listy a Kubáče a Vlka a Kechlibara a Spencerovou a Novou republiku a vůbec internet s tím neomezeným dosahem, sociálními sítěmi, videi i fotkami. Protože dneska je každý s mobilem novinář, každý kdo u něčeho je se může podělit s celým světem a nikdo to nestíhá cenzurovat. Mohou to vypnout celé, ale i ti Číňani se k informacím dostanou, pokud chtějí. Jinak je jakýkoliv pokus o umlčení jen dočasným jevem. Objemy dat jsou už tak obrovské, že je nezvládne ani centrála CIA, ani umělá inteligence. 

V komentářích k jednomu z minulých článků přibyl jeden, zmiňující několik otázek prof. Budila. Názory pana profesora jsou bezpochyby fundované, přečetl jsem několik rozhovorů s ním, s něčím lze souhlasit, s něčím bych polemizoval, nicméně jde bezpochyby o člověka, který má co říct. Zkusil bych tedy rozebrat svůj pohled na jeho pár otázek a zamyslet se nad jeho zásadní úvahou, zda jsme lepší nebo horší než před rokem 1989.

Jaké tedy byly tyto otázky? Majka je hezky sesumírovala:

"Jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989?

Dnes má být "ta úplně ze všech největší" demonstrace za odstoupení Andreje Babiše a ministryně Benešové a za nezávislou justici a ještě nezávislejší média a tak můžeme čekat, že vše bude zpravodajsky dokonale pokryté, Ćeská televize bude mít kamery úplně všude, ozvučen bude dokonale celý Václavák a spolek milionu chvilek pro demokracii to bez problémů zacáluje, neb na jeho transparentním účtu se v tisícikorunových darech (od prostých milovníků demokracie) sešly miliony peněz...

Vzpomenete si ještě někdo, o čem byla Charta 77? Nebo fejeton 2000 slov? Máte ještě v hlavě Havlovu stať o strachu? Já si o víkendu vytáhl knihu rozhovorů s Karlem Krylem Půlkacíř. Četl jsem ji už kdysi dávno, ale teď, když jsem ji otevřel po dvaceti letech, tak měl to strašně překvapilo. A tak jsem pokračoval na všechny ty chartisty, Vaculíky, Patočky a další. A ejhle, najednou je celkem jasné, proč má dnešní demokracie takové problémy. 

  Zrovna jsem si přečetl článek pana Tomáše Vodvářky „Miloš Zeman a soudní moc“. Článek začíná takto: „Demokracie stojí na třech pilířích: zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Pokud této trojnožce jednu nohu uřízneme, každý ví, jaká bude její stabilita.“  Hlavní myšlenkou článku je kritika toho, že president ohrožuje nezávislost moci zákonodárné tím, že hovoří s představiteli justice o živých soudních případech.