a světě existují čtyři geopolitická ohniska napětí. Ukrajina, Blízký východ, hranice mezi severní a jižní Koreou a Tchajwan. Ukrajina hoří už čtyři roky, Blízký východ dva roky plápolal a teď se pořádně rozhořel s globálními důsledky, Kim Čong Un je zatím v klidu, protože si včas pořídil atomové zbraně i raketové nosiče na ně a Čína pravidelně pořádá námořní cvičení kolem Tchajwanu.

nešní článek nemohu zahájit jinak než zprávou, že Hormuzským průlivem bez problémů proplula jachta jednoho z nejbohatších Rusů. Neměla problém ani s íránskými Revolučními gardami, ani s americkou „blokádou íránských přístavů,“ neměla provblém s evropskými sankcemi… vlastně neměla vůbec žádný problém. Ropa neprojede, ale velké prachy projedou bez jakýchkoliv incidentů. Začínám tím, jen abychom viděli, kde je skutečný vliv a jak málo záleží nějakých deklarovaných hodnotách. Peníze prostě nesmrdí.

V Islámábádu se chystá další kolo mírových rozhovorů mezi USA a Íránem. Místní novináři si všímají, že tentokrát jsou bezpečnostní opatření násobně přísnější než minule a vyvozují z toho, že přiletí samotný americký prezident, aby osobně podepsal dohodu. Ať bude jakákoliv, je to rozhodně lepší než zničený Perský záliv a globální krize a budu ten poslední, kdo by se Donaldovi smál za to, že nakonec raději americkou vojenskou přítomnost v oblasti ukončil, než že eskaloval do třetí světové války.

Dnes mám narozeniny. Půlkulaté. Je mi pětačtyřicet. Prožil jsem je hezky. Vyrůstal jsem v úplné rodině, byl jsem vždycky obklopen přáteli, učil jsem se ještě podle starých předrevolučních osnov, takže jsem se na základní i střední škole ještě i něco naučil, do práce jsem šel v době, kdy všude bylo plno chytrých, schopných a šikovných lidí, kteří mě naučili pokoře a úctě k lidskému umu. Těžké epizody a maléry měly v mém životě krátké trvání a nakonec se vždycky v dobré obrátily.

Asi sledujete aktuální výrony našich pravdomluvných mééédií, kterak nám Macinka udělal ostudu, protože si dovolil nesouhlasit s Hillary Clintonovou a poslal ji několikrát do háje. Ona už totiž není posvátná kráva, ale jen kráva. Naše opozice řvala jak píchlé prase, ale ve světě to sklidilo pobavené uznání a náš ministr zahraničí měl svoji hvězdnou hodinku, protože se dostal do světového tisku. To se knedlíčkovi Lipánkovi nikdy nepodařilo a tak se nedivte, že byl na svém fejsbůku celý víkend pěkně mrzutý.

Tak nám policie použila paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc a zadržela jakéhosi čínského novináře, který byl akreditován u Lipavského na ministerstvu zahraničí. To víte, hrozilo, že by se ten paragraf fakt mohl zrušit a tak Koudelkové museli dokázat jeho užitečnost. Udělali to asi tak stejně, jako onehdy s komprem na Petra Bystroně. Andrej Babiš už se preventivně podělal a řekl, že zrušení tohoto paragrafu není na stole. Takže to zafungovalo. Asi si ještě pamatuje, jak to bylo s Vrběticemi a jsou prostě limity, za které nepůjde. Medaile od CIA se nedává zadarmo, nicht wahr?

Můj oblíbený politický komentátor, Pavel Šik, se ve svých fejsbůkových příspěvcích v posledních dnech zamýšlí, jestli Trumpovi náhodou neruplo v bedně. Chová se zhrzeně kvůli Nobelově ceně míru, uvaluje cla na evropské země, kterým se nelíbí, že si chce vzít Grónsko, ohlašuje pomoc íránským demonstrantům a pak je nechá režimem zmasakrovat, zveřejní Macronovu soukromou zprávu, kterou mu Emánek poslal, přebere Machadové její Nobelovku… vynechal jsem něco?

Po včerejším kritickém článku začneme dneska na optimističtější notu, byť konec textu asi moc veselý nebude. Vězte, přátelé, že fejsbůk po šesti dnech zkoumání mého profilu zjistil, že žádná pravidla neporušuju a z toho mála, co jsem se dozvěděl, usuzuji, že mě tentokrát pravda a láska udávala za to, že přes profil prodávám drogy. Takže mám najednou profily dva a pro jistotu budu oba provozovat, bo mi META nezapomněla připsat, že můj profil je v ohrožení. To víte, sice žádné porušení pravidel neobjevili, ale stín podezření zůstal…