Víte co je největší problém našeho obchodního oddělení? Definovat zákazníka. To není vtip. 

Dnešní článek jsem uvedl termínem od našeho nového čtenáře (a autora) Alefa Nuly, kterého tímto oficiálně vítám na Kydech. Jeho první článek dostanete naservírovaný v sobotu. Dnes to ale bude právě o Velkém Bocianovi - našem drahém premiérovi, který všem politikům v republice předvedl, co to znamená mít tah na branku.  Od posledního zdrbnutí našeho Andrejka už uběhl nějaký čas během kterého jsme se o něm zase hodně dozvěděli a tak bych řekl, že je načase ho zdrbnout znovu.

Pamatujete si jak u nás vznikl úřad ombudsmana? Otakar Motejl překážel jako ministr spravedlnosti, protože se pokoušel o reformu soudnictví o kterou mu ve sněmovně nikdo nestál. A tak se s ním domluvili... poslali ho do fešáckého důchodu na ombudsmanské židli. Už tenkrát na to existovalo dost vtipů. Nikdy to nepřestalo vypadat, že je to naprosto zbytečný flek a sám Motejl na tomto přesvědčení moc nezměnil. 

Vy, co mě čtete pravidelně víte, že jsem zlehýnka angažovaný za SOCDEM ve vidllákovské komunální politice. Některé mé postřehy z tohoto soudku jste si již mohli přečíst. Víte, my tu ve Vidlákově máme mezi socany moc pěknou sešlost. Pravidelně se scházíme, náš lídr s námi opravdu všechno probírá a naše politické touhy, sny, taškařice i taktiku řešíme pěkně kolektivně jako za starých dobrých časů. U stolu se mnou sedává Matka, Povidlák a Ekonomický migrant. Čtvrtina vidlákovských socanů včetně mě čte tento blog...  

Jak jistě všichni víte, minulý týden podepsali ministři obrany České republika a USA smlouvu o dodání dvanácti vrtulníků naší nebožce armádě za zhruba 14 miliard korun. Předcházela tomu návštěva našeho Andreje přímo u Trumpa v Bílém domě, byly z toho moc hezké fotečky, vzápětí jsme se my vidáci dozvěděli, že na armádní vrtulníky nemusí být výběrové řízení a dá se to celkem bez problémů udělat tak, aby se vojenskoprůmyslový komplex nažral a vláda zůstala celá. 

Jeden z Trumpových poradců (tuším Bannon) hned v počátcích Trumpovy kampaně nastolil postulát, že v prezidentské kampani nepůjde o souboj Trumpa proti Clintonové, ale o souboj Trumpa proti spojené frontě médií.  Hned také nastolil taktiku s jakou se na to půjde - média je třeba zahltit "sračkami". Tenkrát na začátku Trumpova angažmá, když ještě všem připadal směšný a neschopný, tato historka zapadla. 

Ve včerejších komentářích se objevil odkaz na Jiřího Pehe, který burcuje opozici i milion chvilek, že občasné operetní demonstrace nebudou stačit. Bude nutné přitvrdit a demonstrovat každý den po vzoru Honkongu či Chile. Musím říci, že jsem se hned Vidlácky zamyslel a vzápětí jsem začal psát tento článek: 

Tak tu máme závěrečnou zprávu Ojrópské komise ohledně střetu zájmů našeho milovaného (alespoň 30% voličů)  premiéra. Po dlouhém zjišťování, doptávání, analyzování adalšéch nebetyčných kecech milá komise zjistila to co tu víme úplně všichni včetně Babišových voličů... 

Ano Andrejovi pořád patří Agrofert, pořád je velký šéf, jeho Agrofert pořád bere státní a evropské dotace a tudíž je milý premiér ve střetu zájmů. 

Vykořeněný, vyděšený  a ztracený člověk je podmínkou každé revoluce i každého kacířství. Na začátku musejí být těžké a nepřehledné časy, revoluce pak přijde sama

Nepřijde vám, že posledních minimálně patnáct let se u nás dokonale naplňuje Trockého vize o permanentní revoluci?  Všímáte si, jak se u každých voleb objeví nějaká nová nečekaná naděje... prvek očekávání který je pak následován prvkem zklamání. Jen tak namátkou... Unie Svobody, TOP09, Strana Zelených, Věci veřejné, ANO 2011, Úsvit (SPD), Piráti... a Trikolóra.