Četli jste tuhle Foglarovku? Pan spisovatel ji napsal už na stará kolena. Děj je v podstatě stejný jako děj všech ostatních jeho knížek, možná to už dneska nikoho nebere... koneckonců koho vlastně zajímají osudy mladých kloučků na prahu puberty... Já Foglara četl rád, ale co se týče Strachu nad Bobří řekou, nedokázal bych děj nijak převyprávět. Neutkvěl... Jasně, vím, že jde o období okupace, že popisovaný Nepřítel jsou Němci, ale vlastně si pamatuju jen tu  atmosféru strachu, kterou Foglar mistrovsky popsal. Je to moje jediná knížka, která jsem četl "stísněně".

Poslanecká sněmovna dnes zbavila Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka poslanecké imunity. Jednání bylo poněkud dlouhé, online ho sledoval tis i televize, výstupy se k nám dostávaly v reálném čase. Musím říci, že mě nejvíc zaujalo, jak Babiš zahřímal do davu, že se nenechá zastrašit ani zastavit. Nicméně výsledek byl v podstatě předem jasný, všichni jsme to očekávali a snad jen skalní nemyslící fanoušek ANO možná ve skrytu duše doufal, že to dopadne jinak. 

Jistě znáte tu mnohokrát omletou historii, kterak arcizloduch naší politické scény Andrej Babiš připravil o všechno vzor všech ctností, zemědělce Bohumíra Radu. Bylo na toto téma několik reportáží, ba dokonce tato aféra zaujímá čestné místo v knize o zlých činech Andreje Babiše. Jen to ve zkratce zrekapituluji, pokud máte zájem, internet je toho plný, snadno najdete širší souvislosti... 

Policie požádala sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. Policii řídí ministerstvo vnitra v čele s Milanem Chovancem...

Nejsem žádný analytik, který má svoje zdroje. Nemohu se pochlubit větším vhledem do problematiky. Jsem v pozici Ericha von Daniken a mohu jen spekulovat. Všechno, co vím, to mám z veřejných zdrojů. Ovšem současná kauza myslím za nějakou tu spekulaci stojí. 

Těsně po volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem jsem  na Kose jsem napsal článek, že Trump už má podle mě svou dějinnu úlohu splněnou. Najednou je totiž dovoleno beztrestně kritizovat amerického prezidenta. To jsem tehdy ještě nevěděl, kam až to může zajít. Je to podobné jako před první světovou válkou, kdy podobní komentátoři jako já tříbili brka na textech o tom, zda by válka nemohla něco vyřešit. Nikdo si nedovedl představit, jaká příšerná hrůza to pak ve skutečnosti bude. I já si už někdy říkám, že jsem neměl psát tak bohorovný text o džinech, které už nepůjde vrátit do láhve.

Tak Andrej nám do toho praštil. Vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Moniku,udělali velkou svatbu na Čapím hnízdě, byli tam přátelé, politici, novináři,ba i odpůrci stáli před vraty. až jsem se nemohl ubránit dojmu, že si je tam Andrej postavil sám, aby měl publicitu i u té části národa, co ho nemiluje. Fotky na sociálních sítích viděl kdekdo až to bylo trochu kýčovité, jak budoucí premiér skotačí jako malej Jarda. Inu předvolební svatba jako šitá. Publicita zaručena od Mladé Fronty, která to má povinné až po Blesk, bo bulvár se na Moničiných šatech mohl vyřádit.

ale není všem dnům konec... 

Tento článek jsem napsal pro Vlkovu Kosu, kde vyšel 22.6.2017.

Volilo se v Britanii a začíná se volit ve Franci. Také u nás se, pomalu ale jistě, začínají blížit volby. Když odhlédnu od skutečnosti, že v podstatě není z čeho vybírat a že ani volební systém není úplně přirozený (analýza tohohle tématu by vydala na dlouhý samostatný článek), zdá se mi, že naši voliči (ale voliči i v jiných zemích) postrádají jakýsi základní instinkt, který by jim v mnoha otázkách politiky a vůbec otázek společnosti poradil nebo naznačil, jak se na věci mají dívat. Tomuto základnímu instinktu by se dalo říkat také politický nebo sociální instinkt.

Aneb jak z velké strany se širokou voličskou podporou udělat Titanic těsně před ledovcem.