Děcka, já si teď o víkendu tak krásně vyčistil hlavu… Půlroční maraton alespoň na chvíli skončil a když jsem teď zhodnotil sám sebe, jak se mi to podařilo, tak jsem se drze ocenil docela vysoko… dosah na fejsbůku je přes 200 tisíc čtenářů každý měsíc, k tomu Kydy, Litterate, rubriky na Parlamentních listech, Prvních zprávách i na Sputniku… Potěšily mě komentáře, že jste měli absťák, když jsem dva dny nepsal, ale víte, já měl absťák taky. Ono nám to dohromady fakt funguje moc hezky. Já na vás článek, vy na mě komentáře. Děkuji vám za to.

Myslím, že nám současné události ve Francii celkem hezky ukazují, proč tam všichni tak moc potřebují, aby se o henty migranty v rámci povinné solidarity postaral někdo jiný. Mají tam poněkud problémy… Jejich hořlavé, výbušné a hlasité kulturní obohacení jaksi už překonalo jobovky z Ukrajiny a Zelenský má co dělat, aby připomněl evropským hodnotám, že za EU se bojuje u Kyjeva a nikoliv v Paříži.

Přátelé, je to vážné! Včera se mi zdálo o Pekarové Adamové….

Vlezla mi do snu. Seděl jsem v čekárně někde u doktora, sestřička mi hlásila, že léky nejsou a Markétka mi vysvětlovala, že je to moje vina. Kdyby nebylo nás dezolátů a dezinformátorů, bylo by léků dost. Naštěstí jsem ještě nevěděl, jak se rozplakala v senátu při projednávání manželství pro všechny. Toho obrazu se totiž hned tak nezbavím a i tak to byla docela noční můra.

Můj dnešní článek je antitezí včerejšího. Ne proto, že bych změnil názor. Všechno, co jsem řekl včera, to si myslím i dneska. Ale vzpomněl jsem si na jeden z prvních článků, který jsem napsal na Vidlákových kydech. Tenkrát jsem se velmi ironicky a jízlivě ptal svého včerejšího mentora a učitele blogera Vlka, jestli mu někdo vůbec zbyl. Vlk tehdy napsal celou sérii článků, kterými tepal do lídrů naší politické scény. Ke každému měl spoustu (oprávněných) výhrad, každý měl dostatečný vroubek, za který si zasloužil, být nezvolen.

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, za tři týdny začnou prázdniny a s nimi přijdou žně, které letos budou docela napínavé, protože nám letos opravdu přeje počasí. První polovinu prázdnin se budu muset starat, abychom celé to nadělení sklidili a dobře uskladnili. Každodenní články budu stíhat, ale zasílání knih bude určitě omezené. V červenci úplně, v srpnu částečně.

Už jsem u toho byl mockrát… U vzniku politického hnutí nebo strany. To se zpravidla potká několik přátel, shodnou se, že už se na stav věcí veřejných nemohou dívat, nejsou schopni dále snášet blyštivý ksicht vládního neumětela v Otázkách Václava Moravce a řeknou si, že s tím chtějí něco udělat. Zpravidla si pak sednou a začnou psát ten správný politický program, který bude dobrý pro lidi a ne pro papaláše a který tuto zemi konečně vyvede z marastu posledních třiceti let.

A v této chvíli většina nových politických hnutí zase zanikne…

Rusko je agresor, agresorovi se nesmí pomáhat a proto je zapotřebí se odstřihnout od ruských energií. To Rusku způsobí hospodářské ztráty, které mu způsobí takové problémy, že nebude schopno pokračovat ve válce. Bezprecedentní západní sankce pak ruskou ekonomiku srazí na kolena.

Hele, já vám dneska připomenu některé svoje staré výroky, jo? Měl jsem takovou uklízecí a nostalgickou náladu a hledal jsem zpětně nějaké stopy, jak se to vlastně celé stalo, že jsme se dopracovali do dnešního stavu, kdy Černochová podepsala hentu smlouvu o pozvání vojsk. Jak se to vlastně stalo, že ODS porušila všechny svoje předvolební sliby? Jak se to stalo, že získali sněmovnu, senát, prezidenta i ústavní soudce? Zároveň jsem dával dohromady materiál pro další knížku…

Dnešní zemědělsko politický článek začnu zcela příznačně.