Když se generál Patton probíjel na konci Druhé světové směrem do Plzně, napsal si do deníku, že když osvobozovali různé koncentrační tábory, nahnali tam povinně německé obyvatelstvo z okolí, aby všichni viděli, čeho byli součástí. Aby němečtí „slušní lidé“ viděli, co schvalovali, za co bojovali a proč jim na hlavu padaly spojenecké bomby. Po shlédnutí takového kvalitního Flossenburgu páchali místní němečtí starostové sebevraždy a všichni ostatní pak dvacet let drželi hubu.

Kvikot všech lepších lidí nad výsledkem zemských voleb v Sasku – Anhlatsku byl velkolepý. AfD drtivě vyhrála a CDU drtivě prohrála. Kancléř Merz je na odpis, protože jeho setrvání ve funkci bude generovat stejné výsledky i v dalších volbách. Nepomohl ani „ruský dron“ na letišti v Lipsku, nepomohly pouliční bojůvky, které proti volebním stánkům AfD používaly jedovaté látky na plynování obilí, nepomohly demonstrace, nepomohlo nic. Prakticky každý druhý volil AfD a nebýt korespondenčních voleb, prohrála by německá pravda a láska ještě mnohem drtivěji.

Tak jsme se dozvěděli, že státní žalobkyně navrhuje v tzv. bitcoinové kauze šest a půl roku basy pro Pavla Blažka, stejnou sazbu pro náměstka Daňhela, osm let pro advokáta Karíma Titze a… chvíle napětí… dvacet let pro bílého koníka Jiřikovského. Šest a půl roku se dává za to, že se chcete obohatit na miliardách z trestné činnosti, osm let se dává za to, že se to právně posvětíte a dvacet let dostanete za to, že se zapletete se špatnými lidmi.

Přátelé, tak už znám identitu Thomase Pauknera. Nic jsem pro to nemusel udělat. On se tím totiž mezi svými přáteli uplně netají a protože Kotlinka je malá a kontakty jsem si za poslední tři roky nadělal velké, postupně jeho tajemství dokapalo ke mně. Trochu mě to zjištění vlastně zamrzelo, musím říct... Pauknerovu identitu neprozradím, ale ono se to co nevidět stane samo. A bude kolem toho ještě trocha mrzení....

Tak se nám odkopal čelný politický influencer, Čestmí Strakatý! Jeden z prvních liberálů, který pochopil sílu nových médií, udělal se pro sebe, založil si podcast a začal zpovídat lidi jiným způsobem. Fungovalo mu to bezvadně, nasbíral obrovský dosah, jeho pořadem prošli vrcholní politici i nejhorší spodina reprezentovaná Řeporyjcem Novotným a následovala by samá pozitiva a sociální jistoty, nedojít k tomu, že se Strakatý vyfotil s ministrem Klempířem…

Přátelé, pamatujete si Danu Drábovou třeba někdy před dvaceti lety? Z doby než vstoupila do politiky? Já si z té doby nevybavuji nic, kromě její odborné erudice jako jaderné inženýrky a předsedkyně státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Vyjadřovala se k odborným jaderným věcem, byla docela vtipná, uměla vysvětlit složité problémy štěpení jader tak, aby to laici pochopili. Dokud ještě kandidovala na obecní úrovni do zastupitelstva Pyšel, byla v podstaně normální.

Ve včerejším článku jsem psal o tak viditelném symptomu ukrajinského nacismu a banderismu, že si ho všiml i New York times a liceoměrně ronil slzy, že došlo k posunu ukrajinské politiky špatným směrem. O podobných symptomech už sice mluvíme deset let, ale to byly jen ruské dezinformace a bylo nutné na jejich potírání vytvořit novou inkvizici, která má po Evropě desetitisíce zaměstnanců a funguje úplně stejně jako ve středověku. Pravdu nikdo bránit nemusí. Jakmile s tím někdo přijde, je jasné, že bude obhajovat lži. A čím větší lži, tím více peněz a více Foltýnů na to potřebujete.

Tak už máme také svého teroristu. Youssefa Moursiho. Egypťana studujícího na Karlově univerzitě, ukázkového angažovaného liberála, který chce dekolonizační querr vzpouru, která zruší rodinu a angažuje se v hnutí Druhá směna, které útočí na spolky jako Hnutí pro Život nebo Aliance pro rodinu, přičemž toto hnutí podpořil dotací z veřejných peněz minulý ministr kultury, Martin Baxa. Zároveň to není ani tak terorista, ale nebinární teroristko. Nedělám si srandu.

Že je situace s Evropou vážná, došlo o víkendu i Milionu chvilek. Vydali svoji analýzu, ve které konstatovali, že Spojené státy už opravdu nejsou jejich kamarádi a Donald Trump se vlastně podobá Putinovi, Sitting Pingovi, Erdoganovi a dalším autoritativním vládcům. Zjistili, že Evropa není americkou prioritou v ničem a hlavně, americkou prioritou už není pravda a láska.

Chvilkaři prostě zjistili, že jsou v tom sami.