Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky.

Psát o příměří v Gaze a Trumpově mnohabodovém mírovém plánu na Blízkém Východě bylo zcela zbytečné. Stejně všichni řešili Filipa Turka a jeho fejsbůkové nacipříspěvky. Jen tak, nádavkem, ještě přidali informaci, jak (teď už nejspíš bývalý) kandidát na ministra zahraničí vyhrožoval před osmi lety zaměstnanci saúdské ambasády (to je ta země, která na jedné takové ambasádě rozřezala novináře Chášukdžího) a objevil se celý dokument s patřičnými odkazy.

Tak nám Deník N zveřejnil pěkně seřazené všechny politicky nekorektní výroky Filipa Turka, asi od jeho patnácti let až dodnes. Jo, internet… Cokoliv tam napíšete, to tam zůstane navždy a bude použito proti vám v té nejméně vhodné chvíli. Třeba, když bude Andrej Babiš sestavovat vládu, prezident si bude klást podmínky a natahovat čas, aby neformální mluvčí BIS, Zdislava Pokorná, mohla vypustit patřičný kompromitující materiál. Zajisté je něco podobného nachystáno i na Okamuru. Nejjednodušší totiž je, prostě jen foukat do cizích ohníčků a doufat, že se rozhoří.

ak nám bývalý koordinátor pro bitcoinovou kauzu, Uhlíř, řekl nahlas to, co jsme všichni věděli od začátku. Smlouva mezi Jiřikovským a Blařkovým ministerstvem spravedlnosti byla od počátku neplatná, protože jejím předmětem byl výnos z trestné činnosti. Evička Tričko s Uhlířem zametla ve chvíli, kdy se ukázalo, že není ochoten svým jménem zaštítit tuhle zlodějnu. Soudce Uhlíř, který značnou část svého profesního života strávil v systému, který ho měl učinit neúplatným, nezávislým a statečným, ovšem mlčel až do voleb.

Začnu zprávou, která by byla dobrá po každou minutu předchozích čtyř let, ale teď už je to vlastně jedno. Petr Fiala končí. Už se nebude ucházet o znovuzvolení. Jeho role v příběhu končí, ale s následky jeho vládnutí se tu budeme potýkat ještě hodně dlouho. U Babiše se teď totiž střídají šéfové státních úřadů a hlásí mu, že na nic nemají peníze. Chybí peníze na dálnice, chybí peníze na dobrovolné hasiče, chybí peníze na všechno. První zprávy už zvolna probublávají.

Volby skončily, výsledky jsou sečteny. Svět se točí dál, všední dny začínají, liberálové si zatančili na našich hrobech a po volební kampani přichází politika. Už není koho mobilizovat ani burcovat. Je zapotřebí přemýšlet. Tož vítejte o klasického Vidlákova komentování (nejen) politiky. Vítejte u Vidlákova sarkasmu, který teď není omezován žádnými volebními průzkumy a neobrací se k průměrnému voliči, ale k vám – mým čtenářům. Tož pojdme na ty volby:

Vkaždé společnosti žijí magoři. Vždycky se najde někdo, komu může rupnout v bedně a provede něco šíleného. Každá společnost má své Hérostraty i latentní blázny. Cintula střílel na Fica, u nás se naštěstí dějiny opakují víc jako fraška, takže na Andreje Babiše útočil fanoušek demobloku pomocí francouzské hole a ne pomocí pistole.