Přátelé, můj pravidelný víkendový report o Vidlákovně přijde tentokrát o den dřív než obvykle. Jednak proto, že zítra budu komentovat druhé kolo senátních voleb a jednak proto, že v pátek konečně nastal ta slavná chvíle, kdy nám po sto šedesáti sedmi dnech od podání žádosti zapojili na sýpce proud. Dnes přijeli technici distributora, strčili čtyři dráty do svorek v pojistkové skříni, řádně je dotáhli, nasadili elektroměr a popřáli mi, abychom se viděli co nejméně často, protože to znamená, že všechno funguje.

Trvalo jim to i s obšírným přáním a všemi podpisy asi deset minut…

Tohle bylo to nejhorší, ne? Ten pocit, že máte jiný názor, než všichni vaši uvědomělí přátelé. Ten pocit, že je to jinak, než jak to říkají v České televizi. Že NATO nevylo v právu, když bombarodovalo Jugoslávii. Že v Iráku nebyly žádné chemické zbraně, že Afghanistán nebyl žádnou baštou mezinárodního terorismu. Že prodávat vodu Veolii je blbost a že komunisti nebyli zase tak špatní hospodáři, když je tu i po třiceti letech co krást. Že migrace není žádné kulturní obohacení a že ruská invaze na Ukrajinu měla své příčiny. A free výchova dětí není znakem lásky, ale alibismu.

Vposledních dnech jsem strašil. Válka, vole! False flag operace, tristní preference současných evropských elit, Trumpovo šlápnutí do íránského lejna, nesplatitelné dluhy, Evropa jako naprostý skanzen, se kterým Rusko vede naprosto rovnocennou řežbu… Banderovci na Ukrajině, Babiš, který sklapnul kufry, dvě brigády do Pobaltí, dron na letišti v Lipsku, blokáda Kaliningradu, grýndýl, nedostatek plynu… vynechal jsem něco?

Přátelé, příští týden v sobotu bude poslední letošní brigáda na Vidlákovně. Čeká nás demontáž spodní hlavy obilného elevátoru a k tomu nějaké poslední zajišťovací a udržovací práce, které je rozumné mít hotové, než přijde zima. Na všechno ostatní už budeme potřebovat stavební povolení. Čeká nás poslední relativně teplý víkend, práce bude méně než posledně a zvládne se pravděpodobně za dopoledne. Po obědě chystám jedno překvapení a také pohoštění a poděkování.

Přátelé, před týdnem jsem se přiznával, že jsem pro Vidlákovnu objednal finančně nepokrytou fasádní izolaci, protože ceny ropy díky dobré koordinaci Fialy s Trumpem rostou do nebes a každý stavební materiál, který koupíme dnes, bude levnější než ten, který koupíme za měsíc. Tož hlásím, že všech čtyři sta padesát balíků nám už dovezli a máme je pod střechou. Přišlo nám rovněž i všechno příslušenství a co je nejdůležitější, vaše podpora za poslední týden byla dostatečná, abychom celou dodávku mohli zaplatit.

Minulý týden jsem na Vidlákovně přebíral novou střechu. První věc, kterou jsem objednával vlastně bezprostředně po koupi sýpky. Ještě jsem nevěděl, s jakou čtenářskou odezvou se tento projekt setká a můj plán tenkrát, na konci dubna byl, že i v tom nejhorším případě musíme mít celý objekt v suchu. Všechno ostatní se vždycky nějak udělá, ale střecha je prostě základ.

V minulém týdnu jsem měl na svých profilech opět nálet trolů, referentů, bonzáků a jiných příslušníků pravdy a lásky, kteří vytahovali ohranou písničku o mé velmi špatné finanční situaci, kvůli které musím „žebrat na internetu.“ Přidali ono obligátní, že jsem zadlužený, honí mě exekutoři a měl bych si najít práci. A tak jsem si řekl, že je nejvyšší čas zase poreferovat, jak nám to odsejpá na Vidlákovně.

Hlavním úkolem sobotní brigády ve Vidlákovně byl transport patnácti tisíc DŘEVĚNÝCH dlaždic do podkroví, aby tam přes zimu řádně proschly a pak se z nich udělá nová podlaha. Dále bylo zapotřebí uklidit dvě stě metrů čtverečních OSB desek, čtyři sta metrů čtverečních palubek a podlahových prken. Pan majitel pily nám nejenom dodal na materiál režijní ceny, ale ještě ho podezírám, že „pro jistotu“ přidal dost materiálu navíc. „Vidláku, nejhorší co se může stát, když ti zavolají, že jim chybí dvě prkna… Tak jsme se postarali, aby vám nechyběly…“

Původně měl tento článek vyjít včera, ale bylo zapotřebí vytěžit téma jedenadvacátého srpna a všeho, co s tím souvisí. Včera tedy vyšel článek o Českém rozhlase, který tentokrát není bráněn národem proti okupaci, ale je bráněn před národem vrchním převlékačem kabátů, dozimerickým mafiánem, pirátským vyfetlem a přehlídkou vydlabaných dýní. Porušil jsem tradici posledních čtyř měsíců a přesunul jsem pravidelný report o rekonstruci Vidlákovny na dnešek.

Co uděláte, když jde opravdu do tuhého? Když přichází chvíle, která rozhodně o vaší budoucnosti? Když se chystá rozhodující střet? Co uděláte, když opravdu jde o všechno a především jde o všechno vám osobně? Co uděláte, když víte, že vás nikdo šetřit nebude, že se nebude dávat milost? Co uděláte, když hrajete vabank?

Jdete a uděláte to nejlepší, co můžete, podle svého nejlepšího vědomí. Vytáhnete všechny trumfy.