Boris Johnson, britský premiér vyhrál parlamentní volby přesvědčivým vítězstvím. A já přiznávám, že jsem ho označoval za člověka mdlého duchem a hlupáčka. Přirovnával jsem ho k Ralphu Wiggumovi ze seriálu Simpsonovi, ale uznávám, že mnohem lepší adept na roli onoho seriálového hlupáčka je náš ministr Petříček.  Nicméně dovolím si Borise Johnsona - vítěze voleb od nynějška familiárně nazývat Ralfík - to na památku. Donalda Trumpa po vítězných volbách označil bloger Ladislav Větvička za "Našeho Doníka". Já zase budu mít svého Ralfíka. 

Pod tímto titulkem vyšel v sobotních Lidových novinách 7.12.2019, na str. 17 v příloze Orientace text filozofa Matěje Širokého o eseji francouzského autora Antoina Buéna (1978) „Povolení rodit“.

V úvodu autor připomíná, že naši planetu obývá 7,5 miliardy lidí a v roce 2050 „jejich počet určitě přesáhne 10 miliard“. V souvislosti s tím klade otázku, zda by nebylo „zodpovědnější a morálnější nemít děti“.

Jak jsem předpokládal, rozhořela se pod včerejším článkem diskuse o obraně a zbraních na obranu. Doufal jsem, že se dotkneme tématu nové zbraňové směrnice od EU, která bude s nvětším či menším odporem implementována do našich směrnic a díky které zmizí z domácích arzenálů samonabíjecí zbraně s vícerannými zásobníky a zůstanou jen lovecké zbraně s jednou ranou na hlaveň a nějaké ty pistole s menšími zásobníky.

Jak jsme všichni mohli vidět včera v Ostravě, obejdeme se bez radikálních islamistů i bez masové migrace. Jsme schopni útoků těch nejlepších alláhovských tradic pěkně počesku. Vystačíme si s psychiatrickými diagnózami, vyšinutými jednotlivci do kterých by to nikdo neřekl. Zhruba totéž se říká  i o těch islámských vrahounech. Jejich sousedi by to do nich taky neřekli. 

Když jsem chodil do náboženství, náš patn farář nám vtloukal do hlavy jednu myšlenku, kterou jsem si s chutí zapamatoval. Měli jsme si do života dobře založit v mozku, že existují jen dvě kacířství a člověk nábožensky založený k nim má poměrně blízko. Jedno kacířství je dualismus a druhé je chiliasmus. 

Ve starých komentářích jsem našel: "Násilí dlouhodobě nic nevyřeší." - Právě, že to vypadá, že násilí vyřeší skoro všechno.

Stačí si někdy pustit dokumenty o přírodě. Všechno se tam řeší a vyřeší násilím. Kdo pro koho bude k jídlu. S kým si zašukáte. Kdo je šéfem tlupy. Čí je to území. 

To, že jsme společenská zvířata žijící ve skupinách a schopni verbální komunikace, to nám dává i jiné možnosti, které mohou být výhodnější, ale násilí tam je vždy připraveno v pozadí. - Ani ty hyeny se neservou se lvama, když jsou síly vyrovnané.

Všímáte si, jak moc se všichni ti z Pravdy a Lásky bojí budoucnosti? Vliv Ruska, vliv Číny, prezident populista. Populismus všeobecně. Fake news, Babiš, deficit demokracie, obavy o justici, obavy o právní stát, obavy o EU, obavy o NATO. My ostatní máme také obavy o  budoucnost, zase z jiných důvodů, ale bereme to mnohem více fatlisticky. 

Povím vám jeden historický příběh z mého rodiště. Někdy kolem roku 1880 si Werner Siemens a jeho inženýři dali dohromady, že dělat ve velkém skleněné lahve je byznys budoucnosti. Lidi mají chuť na pivo i jiné nápoje, je zájem o likéry, víno se vozí na světové vzdálenosti, bude se to hodit armádě na zásobování, dá se to snadno recyklovat, v rámci dobových možností je to pevné a lehké. Pokud se lahve budou dělat továrním způsobem na místě kde je písek, uhlí a železnice, může se jejich cena snížit tak rapidně, že nezbude skoro žádná konkurence.

Následující text od Perlína potřebuje kromě psaného slova i nějaké grafy. Tento blog z nějakého důvodu všeobecně nesnáší jakékoliv obrázky. Mám vždycky problém s jejich editací i prachobyčejným vkládáním. Prosím berte na to ohled. Perlín mi poslal moc pěkně zpracovaný článek, ale já ho stejně krásně nedokážu dostat k vám. Omlouvám se Perlínovi a předávám mu slovo. 

Mýtus je zjednodušené vyprávění. Příběh, který dává smysl našemu bytí ve světě. Je černobílý, otevřeně či skrytě operuje s kategoriemi Dobra a Zla.  Mýtus mají ve svém jádru taky ideologie. 

Jeden z Trumpových poradců (tuším Bannon) hned v počátcích Trumpovy kampaně nastolil postulát, že v prezidentské kampani nepůjde o souboj Trumpa proti Clintonové, ale o souboj Trumpa proti spojené frontě médií.  Hned také nastolil taktiku s jakou se na to půjde - média je třeba zahltit "sračkami". Tenkrát na začátku Trumpova angažmá, když ještě všem připadal směšný a neschopný, tato historka zapadla.