Targus mi poslal moc hezký cestopis s fůrou fotek. Text jsem připravil snadno, ale fotky se mi nezadařily. Omlouvám se Targusovi i čtenářům. V textu je několik míst, které fotky předpokládají... Prosím berte na to ohled. 

Zcela netradičně vkládám vysvětlivky hned na počátek textu:

• slovo „expedice“ je v nadpisu proto, že většina čtenářů ho naprosto nesnáší a o žádnou expedici v pravém slova smyslu samozřejmě nejde,

Včera odpoledne jsem se byl ve Vidlákově podívat v hospodě na mladýho Klause. Po městě se šuškalo, že přijede a bude mít v naší ústřední restauraci postavené v rámci akce Z krátkou řeč k oslovení voličů. Zvědavost převládla, měl jsem chuť na pivo, tož jsem šel. Nejprve popíšu, jak to vypadalo. 

Pavt ve svém posledním článku nastolil několik otázek a jedna z nich se ptala, zda jsou lidé dnes šťastnější než byli tehdy. Ostatní otázky se dají odbýt celkem šmahem, ale tato otázka je velmi zajímavá a neustále se vrací. 

Řekne víc než tisíc slov... 

Dnes se ještě vátíme k sobotní Letné. tedy k té velké demonstraci na 30té výročí Plyšáku, kde jsme se dozvěděli, jak je Babiš zlý, Zeman nebezpečný a jak to Minář vyřeší pomocí svého ultimáta do konce roku... Ale o to dnes nejde. Já jsem se totiž speciálně zajímal o ty avizované sedláky, co měli přijet podpořit Chvilkaře proti Agrofertu a drancování krajiny. To víte, moje profesní deformace. Český zemědělský sektor je malý jak podle HDP, tak podle lidských pracovníků. V podstatě se všichni známe se všemi. Tak mě prostě zajímalo, kdo přijel. 

V komentářích k jednomu z minulých článků přibyl jeden, zmiňující několik otázek prof. Budila. Názory pana profesora jsou bezpochyby fundované, přečetl jsem několik rozhovorů s ním, s něčím lze souhlasit, s něčím bych polemizoval, nicméně jde bezpochyby o člověka, který má co říct. Zkusil bych tedy rozebrat svůj pohled na jeho pár otázek a zamyslet se nad jeho zásadní úvahou, zda jsme lepší nebo horší než před rokem 1989.

Jaké tedy byly tyto otázky? Majka je hezky sesumírovala:

"Jsme opravdu lepší společností, než jsme byli před rokem 1989?

Tak si nám opět zademonstrovali milionoví chvilkaři. Zase jich bylo docela dost, zase se vymezili proti Babišovi a Zemanovi a společně politovali Českou republiku, protože nám tu podle nich jaksi nevzkvétá demokracie. Co nevzkvétá - je přímo ohrožena. Je ohrožena samozřejmě Babišem a Zemanem. Tím prvním proto, že sice už není obviněný, ale je to c elé nějaké divné, kromě toho má střet zájmů, má média a tím pádem ohrožuje demokracii. 

5.11.2018 – Zeman vyrazil na návštěvu do Číny. Počítám, kdy kavárníci vyrukují s nějakým počítáním, že je tam nějak moc často. * Nohavica obdržel Puškinovu cenu, ruské vyznamenání umělcům za přínos ruské kultuře. Dostal ji za zhudebnění děl Vladimíra Vysockého. To by ještě nebyl tak velký průšvih, ale že vyznamenání předává ten padouch Putin osobně je naprosto neodpustitelné… alespoň pro kavárníky. Kdyby mohli, tak Nohavicu ukřižují, zřejmě jim však docházejí síly, tak aspoň plivou jedovaté sliny.

Chtějí nám vzít svíčkovou... a guláš taky

Z mého profesního zvyku pročíst, či spíše prolistovat každé ráno všech pět hlavních deníků zbylo už jen torzo. Občas se zastavím v naší ulici v knihovně, abych je prolistoval a utvrzuji se v názoru, že pro mě jsou Hospodářky a Plzeňský deník informačně prakticky bezcenné, Právo stále více sluníčkaří, ale přece jen si uchovává určitou zpravodajsko/publicistickou hodnotu, podobně jako Mladá fronta a Lidovky. Ovšem Lidovky si kupuji každou sobotu, neb mají zajímavé přílohy Orientaci a Relax. Tímto úvodem se dostávám ke své poplašné zprávě.

Je to ode mne asi trošku odvážné psát Vidlákovi, s jeho rodinnými kořeny na Ukrajině, článek o svém pohledu na ukrajinskou situaci, ale přesto se o to pokusím. Vůbec přitom netvrdím nic o své absolutní pravdě a absolutním chápání všech souvislostí, ale na Ukrajinu pracovně jezdím, byl jsem na severu, západu, východě i jihu, a ačkoliv u takto velké země nelze tvrdit, že bych ji snad znal, něco o ní vím. 

Dnes si probereme jeden diskusní evergreen, který nás provází od samého začátku, kdykoliv narazíme na americké zahraniční intervence. Ať se bavíme o Sýrii, Iráku, Afghanistánu, Jižní americe, vždycky se v diskusi objeví názor, že americkým cílem není stabilizace či instalace spřáteleného režimu. Americkým cílem je primárně ta nestabilita. Vytvořit svým bombardováním bordel, chaos, vyzbrojit různé bojůvky a pak si jen mnout ruce a dodávat zbraně za ropu či jiné výdobytky.