Vládní krize nám pominula... Andrej Babiš se odstěhoval z ministerstva a zabral si pro sebe a svůj volební štáb celé patro na hlavní budově svého Agrofertu... Tedy ne svého, Agrofert patří svěřeneckému fondu. Tedy on ten fond vlastně taky patří Andrejovi. Generálním ředitelem Agrofertu je pan Průša, ale bez Andreje se tam nepohne ani myš.. Věřte mi, že vím o čem mluvím. 

Nebudu se opakovat. Už mě nebaví ani kritika toho stále stejného kolovrátku politiků a médií, jak nás teroristé nikdy nepřemůžou a nezmění náš způsob života. Oni si toho možná ještě nevšimli, ale život se změnil už docela dost. Policajti nosí místo triček neprůstřelné vesty, původně měli pendreky a teď jim na hrudi visí samopal.  Do letadla se dostanete po dlouhé dlouhatánské prohlídce a stejné to máte i s návštěvou fotbalového stadionu nebo koncertu. 

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného. 

Mám za sebou čtyři roky internetové existence. Z laskavosti Vlka a jeho blogu Kosa Nostra Zostra se můj dvorek dostal ke každému, kdo o to stál. Čtyři roky jsem se měl za koho schovávat. Čtyři roky nesl kůži na trh někdo jiný. Teď jsem v tom sám. Záda mi jistí můj bratr Master, co umí tohle nakonfigurovat, ale odpovědnost za každé písmenko je teď na mně. Odnesl jsem si mládě tohoto blogu domů, podestlal mu a teď ho nechám růst.