Pokusím se o jednu myšlenkovou konstrukci... Pojďme si shrnut podivné události posledních pár let, které dodnes nejsou vyšetřeny, nikam se nepokročilo a zřejmě se také nikam nepokročí. 

Vážený Vidláku,

Dnes jen dva krátké komentáře ke včerejším a předvčerejším událostem: 

Můj článek, který jsem napsal pro Kosu minulý týden a pod ním i Vlkovy odpovědi: 

Zbyl vůbec někdo?

napsal Vidlák

Včera jsem měl narozeniny. Dostal jsem spoustu přání, i spoustu dárků. Přišlo hodně lidí, pěkně jsme to oslavili, příští týden si přivezu nová selátka, zkrátka toto jaro začíná moc pěkně. Bylo mi včera moc dobře na světě. A dokonce jsem dostal velmi milý dárek od své ukrajinské části rodiny. Tedy přesněji řečeno ne od ukrajinské rodiny, ale od Ukrajiny jako celku. A ještě přesněji od ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka

Respektive konečně asi přišel befél shora. 

Je to asi měsíc, možná déle, co jsem zde na Kydech poprvé napsal o zajímavé situaci v Sýrii, kdy jeden náš spojenec v NATO - Turecko bojuje proti druhému spojenci - Kurdům, kterým jsme loni a předloni dodali tolik potřebnou munici. To víte přezbrojujeme na západní kvéry a máme velký přebytek sovětského střeliva. Kurdové mají AKček dost, jsou to naši spojenci, tedy alespoň nám to říkali Amíci. Turci tedy bojují s Kurdy. 

Včera jsem nechal ještě jeden den odpočinkové téma o pistolkách s tím, že se ještě nic neděje. No, v době kdy jsem článek psal se ještě nic nedělo. Ale včera už se dějiny zase roztočily. A to takovými fofry, že dnes musím nacpat do jednoho článku tři události ve třech zemích naráz a pokud možno ještě vzpomínat na minulost. Ale nakonec to nebude zase až tak těžké, bo ono nám to vlastně docela souvisí. 

Takže čím byl charakteristický včerejšek? Velkými gesty na všech stranách. 

Včerejší diskuse pod článkem byla zajímavá a tak se u tématu ještě chvíli zdržme. Stejně se nic pořádného neděje. Včera už byly nějaké demonstrace a směrem k víkendu to bude stále zajímavější, ale teď si ještě může chvíli vyprávět o pistolkách.  Já přidám tři krátké příběhy na téma zbraně, které jsem kdysi vyslechl. 

Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Představte si to... Je vám znovu osmnáct, devatenáct. a nebo v dnešní době i pětadvacet, protože rodiče vám vyšlapali cestičku, dlouho jste studovali a teď pomaloučku polehoučku našlapujete a vlastních nohách a ono to jde. Člověk opustil školu, odstěhoval se od rodičů a ono to není tak těžké se uživit... Pár brigád a dá se i cestovat, člověk je mladý, nějaká noční služba ho nerozhodí, budoucnost je růžová a otevřená, rodičovská varování před těžkým životem se nenaplnily.