Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Jistě vám neunikla celá řada článků, které nám ohlašovaly konec uhelných elektráren. Například Tykač počítá s uzavřením svých českých uhelek do roku 2030. ČEZ už leckteré elektrárny uzavřel a na konci letošní topné sezóny vypne i poslední černouhelnou elektrárnu Dětmarovice. Sokolovská uhelná odstavila svou paroplynovou elektrárnu a místo ní natáhla fakt tlustou rouru na plyn...
Dnes začnu příznačnou situací... přijdu si takhle k počítači, pustím si Seznam a na první místě mě uhodí očí titulek, že Pekarová Adamová by část migrantů přijala. Rozhovor jsem si přečetl... paní Adamová má ambice býti ministryní sociálních věcí, mluvila tam o důchodech a Babišovi, jak je to špatný člověk který nás vede do katastrofy... a také se netajila tím, že by přijala nějaké ty migranty z "nárazníkových zón".
Tento článek jsem chystal až někdy napozději, ale ve včerejší diskusi se téma docela rozjelo a tak jsem to urychleně dopsal. Dneska si prokydáme iniciativu Olgy Richterové pod kterou se hrdě a s chutí podepsala a tou je schválený zákaz umísťování dětí do kojeneckých ústavů a dětských domovů s tím, že všechny děti u nás budou umístěny do pěstounské péče. Výjimky jsou nečetné.
Včera jsem začal popisovat volební kampaň z hlediska Babiše a jeho týmu. Upozornil jsem na to, že jeho lidi pracují promyšleně a profesionálně. Že mají celkem jasnou vizi, čeho chtějí dosáhnout a jdou si za tím. V diskusi včera zazněla i myšlenka, že celá ta vajíčkiáda v Průhonicích byla zvládnuta tak promtně a dobře, že to až zavání připraveným scénářem. Musím říci, že si to vlastně i dovedu představit. Koneckonců diskreditace je také součastí marketingu a funguje někdy líp než pozitivní sebeprezentace.
Než se pustím do dnešního tématu, chtěl bych otestovat sílu Kydů... Stala se mi totiž taková věc. Loni jsem po našem tradičním rodinném táboře věnoval synovci svůj tábornický nůž, protože mi úplně neseděl. Jak stále více a více řezničím, potřebuju nůž řeznického profilu. Se středošpičatým nožem už si nerozumím. Svůj starý nůž jsem dal tábornickému následníkovi se spoustou dobrých rad s tím, že si během roku koupím nový.
Ve včerejší diskusi se několikrát objevil odkaz na Petra Hampla, který velice trefně glosoval současné tanečky kolem ředitele BIS Michala Koudelky, který se opět nestal generálem a teď mu navíc končí i mandát ředitele. V posledních dnech je kolem toho docela haló. Vyjadřují se k tomu vlastně úplně všichni... dokonce i spisovatel Pavel Kosatík začal po Řeporyjcovi chválit i právě Koudelku, čímž u mě klesl na to nejúplnější dno. Ale každý svého štěstí strůjcem....
Dneska si Koudelku prokydáme trochu víc. Ale než tak učiníme, zde je přímo Hamplův koudelkovatý text:
Dnes se opět na chvíli dotkneme covidového tématu. Nastolil ho u nás Občan, který právě na dnešní záležitost vícekrát upozornil v diskusi. Zatím jsme tuto otázku nikterak neprobírali, ale je poměrně významná, takže jí věnujeme dnešní článek. Ale ještě než s tím začnu, řekneme si, jak Babiš pokročil se svým záměrem, na který vsadil svou politickou a zřejmě i ekonomickou a možná i životní budoucnost.
Už delší dobu kolem toho šlapeme, takže to dneska probereme... To přesídlení afghánských překladatelů, kteří pomáhali našim čackým vojákům, aby jejich řeči míru bylo dobře rozumět a teď jim od Tálibánu hrozí smrt nebo tak něco, protože jsme tam sice vyhráli, ale ve skutečnosti vyhrál Tálibán a ti vousáči v sandálích s kalašnikovem považují ty překladatele za kolaboranty... Pochopil jsem to správně?
Probleskla nějaká zpráva, že jde o celkem 500 překladatelů, ale teď nevím, jestli jsou to jen oni sami, nebo rovnou i celé jejich rodiny i s překladatelkami a překladačaty.
Zajisté jste v poslední době zaznamenali (možná i na vlastní kůži) informace o nedostatku čipů. Takhle jednoduše - na trhu je nedostatek čipů, ceny jdou nahoru, některé čipy se vůbec nedají sehnat a díky tomu Škodovka omezuje výrobu aut a i ty vyrobené skladuje na letišti v Hradci Králové. Zdražují grafické karty a počítače všeobecně, je nedostatek téměř všech smart hračiček a samozřejmě jde cena hodně nahoru.
Dnes budu rozvíjet včerejší text o tom, že se v podzimních volbách neschyluje k třídnímu boji, ale spíše k domácí zabijačce a bratrovražedné bitvě, která ovšem postihne především alternativu a národní hnutí. Koronavirus vidím jako určitou příčinu tohoto stavu, ale také za spouštěč animozit, které tu už byly přítomny dřív, jen existoval společný zájem je překonat. Dnes chci mluvit především o tom, kde ty dělící linie vidím já a proč si myslím, že výsledkem bude jen spálená země alternativy a jakýkoliv restart bude v nedohlednu.
