Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Motto: Nejhorší ďáblův vynález nebyl koronavirus, ale to, že jeho měřítkem se stala míra svobody.
Tady ho máte i s českými titulky:
Pečlivě jsem si celý projev vyslechl. Podíval jsem se i na Trumpovu mimiku, gestikulaci a tak vůbec. A musím říci, že fakt nevím, jestli to něco znamená.
Dnes měl původně vyjít Targusův článek a tento text měl být pouze úvodníkem. Ale nakonec se úvodník pořád rozšiřoval a rozšiřoval, že se z něj stal samostatný článek. Targusi, omlouvám se, Tvůj nádherný příspěvek vyjde zítra.
Vážení přátelé Už to s vámi táhnu skoro čtyři roky. Po celou tu dobu jste mi zachovávali přízeň. Podařilo se nám společně udržet celkem kultivovanou diskusi a leckdo z našich diskutérů se vyprofiloval natolik dobře, že jsou jeho příspěvky k rozeznání i když se zapomene podepsat. S postupující dobou mi stále přibývá čtenářů a i do diskusí si nacházejí cestu noví lidé. Pozvolna překračujeme první milník, kdy se z malého blogu pro pár přátel stává blog velký. Abych řekl pravdu, vlastně nevím, jestli tento větší blog chci.
Krátký úvodník tentokrát pro Navalného....
Ano pro toho vola, který vyhodil nádherný hoax o tom, kterak si zatelefonoval agentovi, který ho měl zabít a který mu prostoduše řekl vše o tom, jak ho chtěl zavraždit, protože to byl typický ruský agent, tedy prostoduchý, který se běžně baví po telefonu o podrobnostech tajných operací.
Myslím, že mezi čtenáři Kydů není nikdo, kdo by mě podezíral z toho, že koronavirovou epidemii podceňuju. Na začátku v únoru jsem pochyboval, ale pak jsem názor změnil a dodnes stojím jednoznačně za tím, že koronavirus není žádná legrace. Že ta breberka ledacos dokáže a mohla by nám zatopit nejen vládními opatřeními, ale i přehlcenými nemocnicemi.
Čtenář Dexx se mě včera v diskusi ptal, proč je maliník z hlediska hospodaření s vodou lepší než městský park. Nárážel na tento odstavec mého včerejšího článku:
Každý rok se také zrekultivují nějaké zanedbané městské plochy a to tak, že se tam udělá anglický trávník, který je z hlediska hospodaření s vodou mnohem horší než divoce rostoucí maliník na staré skládce pneumatik.
Rád to vysvětlím:
Na vidlákovském městském fejsbůku sdílel starosta dešťové tabulky našeho dlouholetého ředitele základky a předesedy místních zahrádkářů, který si vede velmi pečlivé záznamy o srážkách nad Vidlákovem. Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem se tak dostal k mimořádně zajímavému období těsně před mým nastěhováním. Údaje tak neuvěřitelně potvrzují má vlastní pozorování a vývody o kterých jsem tu mnohokrát psal, že se musím o výsledky podělit s vámi.
Dnes bych se chtěl vrátit k projednávanému státnímu rozpočtu s jeho deficitem přes 300 miliard korun, který se Andrejovi zasekl ve sněmovně a tak dlouho se o něm jednalo, až se to přerušilo a mohlo se jednat nejdříve v kuloárech. Začnu ale z jiné strany...
Dnes budeme pokračovat v trumpovském tématu. Je toho ještě hodně k prokydání a dovysvětlení a zřejmě ani dnešní článek nebude stačit. Ono není divu. Z amerických voleb mají hlavu v pejru i jiní kádři. Já bych si dovolil tvořit trochu opozici k panu Ivanu Davidovi, který svými fajsbůkovými komentáři má pro Trumpa ještě naději. Já budu naproti tomu spíše šířit beznaděj. Ne snad proto, že bych Trumpa nějak nesnášel, nebo mi vadilo, kdyby se to celé ještě otočilo... spíš je to proto, že moje povědomí o amerických reáliích je spíše nízké.
