Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
V uplynulých dnech došlo k několika důležitým událostem v Evropě i u nás, které bychom neměli opomenout. Mají hodně společného, především se časem ukáže, že jejich dopad je mnohem větší, než by si běžný člen Milionu chvilek myslel. Takže to vezmeme jedno po druhém:
Ne, nebojte se, nebudu porovnávat Hitlera se Žižkou. Nebudu ani Žižku porovnávat s Hitlerem. Nadpis jsem užil z jednoduchého důvodu... Ať totiž děláom co dělám, pro moje děti je Druhá světová zhruba stejně daleko jako husitské hnutí. Ne že by je to nebavilo, znají jedno i druhé, máme nachozené nějaké ty památníky i muzea, máme nakoukané filmy, přečtené knížky, ale celá ta tragédie dvacátého století se od nás strašně rychle vzdaluje a dostává se do stejného odstupu jako ti husité.
Chtěl jsem původně psát o Druhé světové - máme osmdesát let od jejího začátku, ale příslušný článek bude muset počkat, neb tu máme téma aktuálnější a také slušně výbušné. Státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše...
Větu z nadpisu jsem občas slýchával od své babičky, když se nachomýtla k nějaké naší klukovině během které jsme něco rozbili, převrhli, zničili a tak vůbec. Zkrátka a dobře věděla, že kluci jsou kluci a když je na kraji stolu sklenice, tak je jen otázka času, kdy ji někdo shodí. Já bych si dovolil aplikovat toto přísloví na události posledních týdnů.
Když si pořídíte nemovitost třeba do firmy, objeví se vám v účetnictví tzv. odpisy. Jednoduše řečeno nemůžete si dát do nákladů celou cenu nemovitosti, ale jen její poměrnou část, zpravidla v případě haly nebo domu se jedná o jednu padesátinu. Účetně vzato má tato nemovitost padesátiletou životnost a každý rok si dáte do nákladů jednu padesátinu. Jinak řečeno, koupili jste si dům a on každý rok ztratí jednu padesátinu na hodnotě a pokud ho nebudete udržovat, za padesát let z něj bude zřícenina a nebude mít žádnou hodnotu.
.... protože je to oligarcha, bývalý estébák, má pokažený charakter, je usvědčený lhář a zloděj, stačí si vzpomenout na Čapí hnízdo. Navíc osel celou republiku řepkou, zařídil, aby se dál přimíchávala do biopaliv, patří mu všechny pole, všechno potravinářství, do všeho přidává éčka, podniky přebírá gangsterským způsobem. K tomu je v předklonu před Merkelovou (má vlastní slova), leze do řiti EU, ve skutečnosti nic nedělá s migrací, ani nemůže.
Tak se nám za mého zahraničního pobytu krizička přehoupla. Začínám být jako Vlk - jen co vytáhnu paty, dějí se zajímavé věci. ČSSD nakonec po dlouhém a velmi zásadovém boji za Šmardu zjistila, že se objede bez Šmardy. Dejte socanům dost času a nakonec zjistí to, co každý průměrný amatér i tak vesnického formátu jako Vidlák, věděl v podstatě od začátku. Že Šmarda nebude ministrem kultury jsem poprvé napsal 16.července.
O měsíc později na to přišel i Hamáček.
Nakonec jsem se vrátil o den dřív a musím se vypsat z dojmů. Zase jsem jednou přišel o iluze, ale podíval jsem se kus do světa a i když jsem ho viděl jen z okýnka letadla, pak znovu letadla, pak auta a pak budovy, stálo to za to.
Ale nejprve, jak jsem se tam dostal... To takhle sedím v práci a přichází za mnou kolega - velké zvíře ve firmě, odborník na tropická, subtropická zemědělství, znalec pouštních oblastí, který kdysi jako mladý začínající doktorand jezdil do Libye - to jsme se s nimi ještě kamarádili a zakládal tam pro Kaddáfího osady v poušti.
Zatímco čtete tento článek, jsem v letadle na cestě do Afriky. Budu učit černochy v Etiopii, jak se zachází s čističkou na obilí. Budu pryč celý následující týden a pokud se nestane žádná katastrofa, vrátím se domů příští neděli. Nemám přístup k internetu, nejspíš ani k poživatelnému jídlu, bo můj předchůdce byl v Adis Abebě půl roku a zhubnul tam čtyřicet kilo. Teď je prý řada na mně, ale jen na týden...
Po celý týden nevyjdou žádné nové články.
Abych vás ale neochudil o diskusi, dám do placu jeden odkaz, který vám musí vystačit až do další neděle:
Andrej Babiš v pátek večer prohlásil, že se Šmardou ve vládě nebude. Zatímco doteď byl Šmarda problém především pana prezidenta, teď už je i problém Babišův. Zkrátka zlatý voči Šmardíku...
Musím říci, že Babiš konečně vyčistil vzduch a budoucnost se zjevila jasnější přímočařejší. Většinu mých vlastních vidáckých otázek mohu považovat za vyřešenou.
