Tak nám naše demokracie skutečně dozrála do žaludečních vředů. Po pětatřiceti letech, co KSČ předala moc bez jediného výstřelu a jediné kapky krve, vzdala se vedoucí úlohy a distancovala se od minulosti, dostala od naší hodnotové politické věrchušky milý dárek. Zákaz propagace komunismu… Přišlo to ve chvíli, kdy na hradě sedí bývalý komunistický rozvědčík, vrchním prokurátorem byl Igor Mříž, než se rozhodl raději s touto vládou nespojovat svou budoucnost a hlasitým propagátorem je Danuše Nerudová, rozená Peslarová a Martin Exner, syn Václava Exnera…

Milé děti, hezky se posaďte, představte si, že sedíte u táboráku, že to tu máme jak za starých časů a poslechněte si poučný příběh z naší nedávné historie, jak tomu všemu porozuměl Vidlák. Málokdy se stane, že se kus historie takhle pěkně uzavře, proto je zapotřebí se zamyslet nad celým příběhem a vyvodit z něj poučení. Vidlák vám celý tento příběh samozřejmě necpe jako jedinou a dokonalou pravdu, není v jeho možnostech, aby zazněly všechny detaily i vedlejší příběhy, které to celé rámují. Vidlák prostě háže do prostoru, jak naše moderní dějiny pochopil on sám osobně.

Disidenti a disidenti – litterate.cz

Tak nám komunisté velkohubě vyhlásili do sdělovadel, že od této chvíle už vládu nepodporují. Ztratili v Andrejka důvěru, bo je to miliardář oligarcha, který nikdy nebude mít průměrného proletáře za sobě rovného, košile mu bude bližší než kabát a jako řádný velkokapr si rybník nevypustí. Dále pak vypustili větu, která jim podle mě ještě hodně stiskne chřtán - že sami nebudou vyvolávat nedůvěru vládě, ale kdyby se toho chtěl chopit někdo z opozice, tak že se přidají. 

Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.

Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.

... to bylo první co mě napadlo, když jsem si přečetl včerejší Povidlákův text. Text měl ale všechno, co požaduji od článku ke zveřejnění, takže nebylo co řešit. Ale tento text bych zveřejnil i kdyby všechny znaky neměl. Je totiž velmi zajímavý sám o sobě a vůbec nejde o to, jestli ho nekdy přednesl Reagan, či vůbec nějaký američan, nebo jestli prostě někdo (v Rusku) zpětně nedal dohromady pěkné proroctví a připsal ho Reaganovi dodatečně. 

Pro mě je mnohem zajímavější, že se tento text objevil v knize rozhovorů s Miloušem Jakešem. 

Chtěl bych dnes volně navázat na text o VŘSR. Udělám takový oslí můstek a dnešní době. Víte znám jednoho emeritního faráře, který si prošel v padesátých letech Jáchymovem, byl celý život perzekuován a dnes jako důchodce nechápe, jak je možné, že se nás mladých ta otázka komunismu za s tak nedotýká. Vždyť je to zrůdná ideologie, která zničila tisíce životů! Tento farář byl šťastný, když bratři Mašínové dostali svoji medaili a vedli jsme spolu velmi vášnivé debaty o tom, jací vlastně byli. Nakonec se diskuse zasekla na tom stejném...

Nechtěl jsem zapomenout na stoleté výročí VŘSR, ale Vlk na Kose se tématu chopil velmi dobře a po faktografické stránce jsem k jeho  článkům neměl co přidat. Mohl jsem si dovolit chvíli počkat, pokusit se obejít celou tu velkou revoluci zezadu a podívat se na ni více po vidlácku. Až dnes ráno mi to trochu sepnulo a tak zkusím přidat pohled z vesnického dvorku.