Co by člověk neudělal pro disidenta
Nemohu si pomoci, tomuto dílku musím zadarmo udělat reklamu.
Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Nemohu si pomoci, tomuto dílku musím zadarmo udělat reklamu.
Začnu několika příběhy. Ten první je z SSSR v době Velké vlastenecké války. Po vítězné bitvě u Kurska provedli Sověti celou řadu dalšíh operací, které využily získané strategické iniciativy a do konce roku 1943 a začátkem roku 1944 zatlačili německé jednotky za Dněpr. Na jaře 1944 stál Stalinův štáb před otázkou, jak dál. Postupně byla naplánovaná operace Bagration, která byla asi nejúspěšnější ofenzívou, kterou Sověti udělali. Bylo to v situaci, kdy Němci ještě ani zdaleka nebyli tak vyčerpaní.
Tak nám v Afghanistánu zabili další tři vojáky. Sebevražedný útok. Přihlásil se k němu Tálibán.
Ten Tálibán, který byl poražen někdy na začátku roku 2002. Američani přišli do Afghanistánu dělat pořádek, protože z Afghanistánu prý bylo semeniště terorismu a Tálibán musel být svržen. Teď po opravdu dlouhé době ovládá Tálibán polovinu afghánského území, má pohádkové zisky z pěstování opia a dokonce samotní američané už potajmu s Tálibánem vyjednávají.
Jezdím si takhle po rakouských zemědělcích a tu a tam večer, když byl signál nebo wifina, sleduju, jak se vyvíjí kauza H-systém. Povídám si o tom s rakušáky a čím dál víc si začínám říkat, že celé národní obrození byl nesmysl a Franta Pepa Jednička byl vlastně super alternativa republiky i demokracie.
Celou kauzu beru jako výborný reflektor, který nasvěcuje lidské povahy.
Člověk jede na pár dní do Esterajchu podívat se, jak to dělají jinde, pak se vrátí a nestačí se divit. Jednak tomu, co viděl a jednak tomu, co se děje v naší matičce vlasti, konkrétně v Praze. Ale vezmu to popořadě.
Milí čtenáři
Nenadále jsem musel odjet na služební cestu a budu nejspíš do pátku mimo možnosti něco napsat. Děkuji za pochopení. Znovu se potkáme snad po víkendu.
To víte, dělat u Babiše znamená tu a tam odjet do zahraničí a provádět tam průmyslovou špionáž.
Váš Vidlák
Co říct na současný svět? Vyzná se v něm ještě někdo? V posledním týdnu jsem četl asi deset ekonomických článků a žádní dva renomovaní ekonomové se neshodli. Stejně tek se neshodli renovovaní politologové a v konečném důsledku se nedohodnou ani političtí komentátoři. Vrcholem pak je, že se neshodnou ani političtí komentátoři z jedné redakce patřící jednomu miliardáři.
Díky tomu, že jsem se odstěhoval z malebné uhelné Sokolovské pánve doprostřed zemědělské jižní Moravy, mohu porovnávat rozdíly. Je velmi zajímavé zjišťovat, jaké okolnosti měly vliv na dnešní mladou i starší generaci, jaké prožívali životní zvraty, jaké zážitky a zkušenosti měly vliv na jejich směřování a vůbec, čím lidé žili a žijí. O jedné zkušenosti bych se s vámi chtěl dneska podělit.
Jak jsem již avizoval v předchozím článku o H-systému, podle mého známého, který je v kauze také zaangažován, bylo možné, že klienti H-systému z družstva Svatopluk budou okradeni ještě počtvrté. Nechtěl jsem předbíhat, zdálo se mi to už fakt absurdní, ale ono se to nejspíš stane. Správce konkurzní podstaty se domohl nejen vystěhování, ale ještě klientům napočítá nájem za předchozí tři roky.
Po předlouhých osmnácti letech soud konečně rozlousknul případ H-systému. Řekl bych že vy čtenáři jste dostatečně v obraze a tak jen krátce shrnu všechny události.
Kdysi dávno, v dobách našeho kapitalismu bez přívlastků, velkolepé privatizace a dohánění a předhánění Německa vznikla firma H-systém, která poměrně masivní reklamou nabízela levné bydlení. Stačí vložit milion korun do firmy a během dvou tří let dostane klient dům. Bude to rychlé, levné, přesně ve stylu tehdejší doby plné očekávání, jak budou brzy lítat ti pečení holubi do úst.