Tož se nám to blíží. Prezidentská volba je na spadnutí. Kandidáti jsou jasní, nejvyšší správní soud zřejmě žádné překvapení nespustí, tož tedy máme uzavřenou devítku kandidátů. Bezděky mě napadá replika z Pána prstenů - devět prstenů mužům, každý je k smrti odsouzen... Zkrátka a dobře o většině kandidátů jsme to věděli dlouho dopředu a jediným překvapením je náš chlap z gulama - Mirek Topolánek, jehož největší přednost si jistě všichni pamatujeme z fotek v Berlusconiho vile. 

Znám lidi, kteří stav společnosti kritizují už dlouho. Například můj tatínek. Když se zamyslím, minimálně od půlky devadesátých let jsem tu a tam od svého otce zaslechl nějakou sžíravou poznámku. Tak pěkně po česku pořádně skeptickou. Postupně jeho krititka zesílila, obzvlášť když pak došlo na zásah NATO proti Srbsku a od přelomu tisíciletí už nebylo nutné se nijak omezovat, bylo co kritizovat na všech frontách: 

Když už jsem věnoval tolik času kydama o hnoji, hnojivech a rostlinné výrobě, pojďme si ještě krátce říci něco o výrobě živočišné. A protože sám chovám slepice a prasata, zaměřím se především právě na tento aspekt. Krávy si necháme na jindy. 

Ve starověkých Athénách existoval po několik staletí střepinový soud, neboli ostrakismus. Jednou do roka se sešli plnoprávní občané na Agoře a mohli na keramický střep napsat jméno někoho, koho považovali za největší nebezpečí pro athénskou demokracii. Úředníci pak hlasy sečetli a pokud hlasovalo alespoň šest tisíc lidí, byl "vítěz" na deset let vypovězen z Athén. Střepinový soud se ve vrcholných dobách stával důležitým nástrojem politického boje mezi klikami místních politiků a mocipánů, kterému se nevyhnuli ani ti největší athénští muži.

Jen si to představte. Jste velká hudební agentura muzika bohemika, děláte tu divácky nejprestižnější anketu v zemi na jejíž přímý přenos kouká pořád ještě opravdu hodně lidí a protože se vám tam cpe nácek se svojí kapelou, tak po vzoru pražské kavárny uděláte menší cenzuru, vycucáte si z prstu nové pravidlo pořádání soutěže, náckův fejsbůkový profil, kde žebrá o hlasy označíte za hranou a maličko zaretušujete výsledky. Koneckonců jde přece o to se zavděčit pražákům. 

Tímto chci vyhovět čtenáři Hexenfógelovi (já vím, že se píše jinak, ale nemohu si pomoci, vždycky když vidím jeho nick, napadne mě tento čarodějnický pták. Prosím ať se na mě nezlobí a přijme tuto moji libůstku v dobrém...) a napsat pojednání o tom, jak se to dělá se zeleninou (a trochu i s ovocem) 

Gerdův včerejší text vzbudil dost pozornosti. Došlo mi několik mailů vyzývajících mě (zatím) přátelsky, abych jeho texty už nevydával, bo jsou rasistické, tendenční a navíc snůška polopravd či vyslovených lží. Všem hlásím, že ne mém dvorku můžete nesnášet EU a můžete mít obavy z africké migrace. Ale je dost pravděpodobné, že se u mě brzy s nějakým tím afričanem potkáte a zřejmě i s eurohujerem. A klidně vás postavím ke stejnému pracovnímu stolu. A jakmile nějaký afričan, eurohujer či syrský migrant bude mít chuť něco publikovat na Vidlákových kydech, dostane stejný prostor jako Gerd.

Náš seriál o hnojení zakončíme dnes mým osobním soukromým názorem, jak to dělat správně. Podotýkám, je to jen můj názor podložený pouze vypozorovanou zkušeností, pokecem s lidmi, co je zemědělství živí a také velkým byznysem, který dává výplatu mně. Zároveň jsem leckteré informace v zájmu srozumitelsti musel poněkud zkrátit a zjednodušit. Určitě najdete mnoho alternativních názorů, které celou problematiku uvidí jinak, určitě na toto téma existují skripta i vědecké publikace a pokud to někoho zajímá podrobněji, snadno si zjistí lepší informace než z tohoto blogu. 

Dlužím ještě vysvětlení, proč  je to v jiných zemích třeba jinak. Zkusíme to tedy probrat i po této stránce. 

Včera mi přišel tento e-mail: