Tak jsme se dozvěděli od poslance ANO, Pavla Růžičky, že generální štáb patrně zadal úkol Velitelství informačních a kybernetických sil, aby zjistili všechny hejtry na Karla Řehku a jeho slavný spolek Nemesis, který dodává na Ukrajinu drony a využívá k tomu armádu České republiky, aniž by o tom věděla Poslanecká sněmovna. Pavel Růžička je ten stejný, kterému podle jeho vlastních slov Řehka vyhrožoval, že „mu rozkope držku.“

Přátelé, když se nám teď rozjíždí henta volební kampaň ve které jde o všechno a vy k tomu přispějete především tím, že budete stát na té správné straně, k čemuž vám dopomohou všichni svatí z KDU-ČSL (kromě Čunka) a majnstrýmoví progresívní novináři, pojďme si udělat takovou malou historickou exkurzi do předchozích volebních kampaní, které pro nás krásně shrnul Daniel Vávra a já si dovoluji to přetisknout zde u sebe.

1992 – Hlavní téma strašení: Návrat komunismu a ekonomický kolaps.

1996 – Strašení – Návrat komunismu a zastavení reforem.

Není to tak dávno, co jsem psal o zavírání cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, majitelé se do poslední chvíle tvářili, že smlouvy na novou sezónu budou a pak prostě oznámili, že končí… Moc cukru ze šťastnějších zemí, kde mají nižší ceny energií, nižší daně a menší byrokracii..

Tak jsme se dozvěděli, že si Putin s Trumpem po telefonu povídali asi dvě hodiny, oba si rozhovor pochvalovali a výsledkem je, že všechno zůstává při starém. Tedy, ne při starém, jako za Bidena, ale při starém jako za Trumpa, kdy Spojené státy už tuto proxy válku s Ruskem nevedou a Rusko vyhrává.

Tak nám v Rumunsku vyhrál hodný a evropsky hodnotný kandidát, Nicusor Dan. Sice se těsně před druhým kolem zase mluvilo o ovlivňování voleb a to dokonce z obou stran – progresívní média zase viděla ruskou stopu a majitel Telegramu, Durov, zase mluvil o tom, že „nejmenovaná Francie“ ho žádala, aby omezil účty konzervativcům. Ale volby dopadly správně, takže se rušit jistojistě nebudou. Důležitý logistický uzel NATO pro válku na Ukrajině zůstává zachován a v plném provozu, změna rumunské orientace nebude a Zdechovský už ví, že teď Rusko konečně porazíme.

Dnes je tomu rok, co se Juraj Cintula pokusil zavraždit slovenského premiéra, Roberta Fica. Při jeho setkání s voliči v Handlové na něj několikrát vystřelil z pistole a způsobil mu rozsáhlá zranění břicha, ramene a kyčelního kloubu. Robert Fico u přes rozsáhlá polytraumata útok přežil a zůstává premiérem.

Sešli se nám tak „lídři svobodného světa,“ dohodli příměří na Ukrajině, které má začít platit od pondělka 12. května. Všichni byli pro. Starmer byl pro, Macron byl pro, Merz byl pro, Zelenský byl pro i Lipavský byl pro. Ruska se nikdo neptal, nejednal s ním a nedomlouval detaily a jen začali na svých sociálních sítích všichni řvát, že zatímco oni jsou pro mír, Putin chce dál válčit. Mají pravdu předsedové. Rusko totiž není na kolenou, není v izolaci a vyhrává.

Zatímco se u nás pěkně přepisuje historie a vládní politici se předhánějí v umění, jak nemluvit o sovětském osvobození a zároveň nemluvit o německém nacismu, dějiny nečekají a narativy se drolí stále rychleji. Pravda a láska se rozpadá přímo před očima a já bych si dnes s dovolením trochu zatančil na jejím hrobě podobně, jako jsme si bratrem ve středu zatančili na hrobě Padesáti osmi chvilek pro demokracii. Brácha to řekl moc hezky: „Jsem obvykle apolitický, ale když se někde koná demonstrace proti Sterzikům v politice, tak tam musím být.“

Pamatujete, jak nám říkali, že v České republice musíme mít příznivé podnikatelské prostředí? Musíme tu mít ty nízké daně, dálnice, jednoduchou byrokracii, levnou pracovní sílu z imigrantů… a pokud to tak uděláme, tak se k nám ty nadnárodní korporace pohrnou, budou tady investovat a díky tomu nakonec bohatství prokape i k těm nejchudším. Hlavně žádný sociální stát, protože to je přece špatný hospodář. O jiných důvodech pro podnikání se prakticky nemluvilo.