Tak kolik summitů už mají za sebou evropské země, aby udělaly z Ukrajiny hentoho ocelového dikobraza za naše úspory? V poslední době už to nezvládám sledovat. Začalo to v Paříži, kde už už posílali vojáky proti Rusku, ale nakonec z toho byl mírový plán, který měl posvětit Trump, kterému to nestálo za veřejnou odpověď. Pak bylo něco v Londýně, kde to dopadlo stejně a ze slavného tažení na Rusa zbylo rozmístění mírových jednotek… teda, až skončí válka. Pak bylo nějaké jednání evropské rady, kde se dávaly na stůl peníze a zbraně… Prosím, neberte mě za slovo, já už prostě ztrácím přehled.

Přiznám se, že jsem nikdy nebral moc vážně ty, kteří se geopolitické události posledních let dívali optikou toho, že smyslem západních intervencí není zvítězit, ale prostě jen udržovat válku, protože na tom se skvěle vydělává. Nejenže se krásně vyprodají sklady a v zóně konfliktu se to pěkně vystřílí, ale i všechny okolní země si nakoupí zbraně, protože když máte na hranicích ozbrojence, tak nikdy nemůžete vědět, co se stane. Vždycky jsem to bral jako příliš zjednodušující vysvětlení a myslel si pro sebe, že to světové elity snad nejsou tak šílené.

Nedělní summit „koalice ochotných“ v Londýně byla takovou trapnou tečkou za válkou na Ukrajině. S neschopností a hloupostí evropských elit se dá počítat jako s konstantou. Výsledkem je pětadvacetinásobná nula. Vlastně se ani nemluvilo o tom, že by slavná evropská vojska měla na Ukrajině bojovat proti Rusům, ale měla by tam hlídat příměří… tedy, až ho Trump s Putinem dojednají.

Tento plán se pošle Trumpovi na schválení, protože bez amerických družic a amerického zázemí tam evropští Foltýni žádnou díru do světa neudělají.

Tak nám začala jednání o míru mezi Ruskem a Spojenými státy. Jednání se odehrávají bez Evropy i bez Ukrajiny. A hned po prvním kole jednání začíná čiré liberální zděšení. USA nabízejí Rusku stažení amerických vojáků, nabízejí ukončení sankcí, nevadí jim, že si Rus nechá kus ukrajinského území, nabízejí nové prezidentské volby na Ukrajině, Zelenskému předložili vyděračskou smlouvu na vytěžení Ukrajiny a ještě mu doporučují, že by bylo „velmi moudré“ ji podepsat. Co za to nabízí Rusko Spojeným státům? Vlastně nic!

Dnes by měly v Saúdské Arábii začít rozhovory mezi USA a Ruskem o Ukrajině… a Evropě… a byznysu… a rozdělení sfér vlivu. Vyjednávací týmy jsou prý už kompletní a i když se v Paříži hodně prskalo a dělaly se vzdoroakce, předpokládám, že tam pánům euromaršálům nějaký voják šetrně vysvětlil, že když Američané vypnou svoje družicové datalinky, tak žádné rakety do hloubi Ruska nedoletí… a doletí-li, netrefí. To platí i pro slavné stíhačky F-35, které Černochová prozřetelně nakoupila… ty bez amerického souhlasu ani nenastartují.

Tak nám o víkendu na Slovensku úřadovala pravda a láska. Měli demonstraci. Asi poloviční, co jsme svolávali na Václavák. Ale byla u toho Česká televize a poslala šikovné střihače, kteří z toho udělali vskutku obrovskou akci. Kromě České televize ještě naše země vyslala Bolka „kurvaSorošgutentag“ Polívku a o organizátorovi demonstrací nikdo předtím nikdy neslyšel.

„Postarali jsme se o to, že dlouho před začátkem ruské agrese, počínaje zářím a pak znovu v prosinci, jsme na Ukrajinu pašovali spoustu zbraní, abychom se ujistili, že mají to, co potřebují k obraně – věci jako Stingery, Javeliny, které měly zásadní význam pro to, aby Rusko neovládlo Kyjev.“

Před rokem jsem napsal článek se stejným názvem. Bilancoval jsem v něm, s jakou hromadou nenávisti se naše rodina potkala v roce 2023. Kolik přání smrti nám přišlo a samozřejmě to mnohem víc schytala moje žena a ne já, protože já jsem byl schopen odsekávat a co jsem dostal, to jsem i vrátil. Pravda a láska ovšem sdružuje především marodéry a drancíře, kteří si od začátku dovolují především na ty, co se nemohou bránit.

Už loni jsem psal, že nenávisti během roku postupně ubývalo, protože ubývalo i důvěryhodnosti velkých médií, vlády i prezidenta.

Hlavní zprávou neděle nakonec nebyly oslavy sedmnáctého listopadu, ale večerní informace, že Spojené státy povolily údery raketami dlouhého doletu do hloubi Ruska. Rázem byl zapomenut Petr Pavel i nemrtvý student Šmíd. Někteří začali přemýšlet, jestli ještě má cenu kupovat vánoční dárky, jiní se začali radovat, že teď už konečně nad Ruskem zvítězíme, protože „přece všichni vědí,“ že se Putin na žádnou odpověď nevzmůže a i kdyby ano, ruské jaderné zbraně nebudou fungovat…

Tak nám Rusko aktualizovalo svou jadernou doktrínu. Ve zkratce řečeno, pokud na Rusko poletí nějaká větší salva raket, může dojít k jadernému protiútoku a to nejen na zemi, která rakety odpálila, ale i na země, které jí v tom pomáhaly. Třeba tím, že ty rakety dodaly. Nebo je naváděly… nebo prostě jen souhlasily. Co je velký raketový útok na Rusko? To si Rusové rozhodnou sami. Které země pomohly Ukrajině k útoku na Rusko? To si Rusové také rozhodnou sami. Zkrátka a dobře, Rusové se nenechají vtáhnout do velkého konvenčního konfliktu s NATO, ale raději použijí atomovky.