Protože se nejrůznější časopisy, novináři, politologové, internetové zpravodajství a volení štáby politických stran předhánějí v doporučeních, power pointových prezentacích, dotaznících a anketách doporučujících na základě otázek volbu politické strany Vašim názorům nejbližší, mohl bych i já přihodit trošku do mlýna a doporučit několik otázek, které Vám pomohou se na podzim rozhodnout:
 
1. Chci vůbec jít k volbám? 
Pokud si na otázku odpovíte ano, čtěte dále, pokud ne, ostatní otázky pro Vás nemají význam.
 

Policie požádala sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. Policii řídí ministerstvo vnitra v čele s Milanem Chovancem...

Nejsem žádný analytik, který má svoje zdroje. Nemohu se pochlubit větším vhledem do problematiky. Jsem v pozici Ericha von Daniken a mohu jen spekulovat. Všechno, co vím, to mám z veřejných zdrojů. Ovšem současná kauza myslím za nějakou tu spekulaci stojí. 

Milí zákonodárci 

Těsně po volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem jsem  na Kose jsem napsal článek, že Trump už má podle mě svou dějinnu úlohu splněnou. Najednou je totiž dovoleno beztrestně kritizovat amerického prezidenta. To jsem tehdy ještě nevěděl, kam až to může zajít. Je to podobné jako před první světovou válkou, kdy podobní komentátoři jako já tříbili brka na textech o tom, zda by válka nemohla něco vyřešit. Nikdo si nedovedl představit, jaká příšerná hrůza to pak ve skutečnosti bude. I já si už někdy říkám, že jsem neměl psát tak bohorovný text o džinech, které už nepůjde vrátit do láhve.

Tak Andrej nám do toho praštil. Vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Moniku,udělali velkou svatbu na Čapím hnízdě, byli tam přátelé, politici, novináři,ba i odpůrci stáli před vraty. až jsem se nemohl ubránit dojmu, že si je tam Andrej postavil sám, aby měl publicitu i u té části národa, co ho nemiluje. Fotky na sociálních sítích viděl kdekdo až to bylo trochu kýčovité, jak budoucí premiér skotačí jako malej Jarda. Inu předvolební svatba jako šitá. Publicita zaručena od Mladé Fronty, která to má povinné až po Blesk, bo bulvár se na Moničiných šatech mohl vyřádit.

ale není všem dnům konec... 

Tento článek jsem napsal pro Vlkovu Kosu, kde vyšel 22.6.2017.

Vůbec jsem si nemyslel, že budu psát častěji a dokonce na něco reagovat. Jednak jsem zvyklý neodpovídat nejsa tázán, jednak si myslím, že nejsem povolán ovlivňovat názory jiných, stejně svéprávných jako já. Nicméně musím něco vysvětlit, abych nebyl pokládán za někoho, kým nejsem.

Naše sociální demokracie by zjevně potřebovala pokropit živou vodou. Potřebovala by něco, co se podařilo ve Velké Britanii Jeremy Corbynovi během kampaně k posledním (mimořádným) volbám. Mám přitom pocit, že v našich médiích je volební výsledek Corbynovy Labour Party a také způsob, jakým byl dosažen, popisován velmi nedostatečně, zkresleně nebo zcela lživě. Dokonce i některá naše alternativní media hloupě papouškují některé pomluvy, šířené o Corbynovi britským pravicovým tiskem. Třeba tu o napojení Corbyna na IRA - on přitom jen hájil pár Irů, neprávem nařčených z terorismu...

Volilo se v Britanii a začíná se volit ve Franci. Také u nás se, pomalu ale jistě, začínají blížit volby. Když odhlédnu od skutečnosti, že v podstatě není z čeho vybírat a že ani volební systém není úplně přirozený (analýza tohohle tématu by vydala na dlouhý samostatný článek), zdá se mi, že naši voliči (ale voliči i v jiných zemích) postrádají jakýsi základní instinkt, který by jim v mnoha otázkách politiky a vůbec otázek společnosti poradil nebo naznačil, jak se na věci mají dívat. Tomuto základnímu instinktu by se dalo říkat také politický nebo sociální instinkt.

Stojím o to, aby Vidlákovy kydy nebyly jen o Vidlákových názorech. Nechtěl bych tu mít klub spřízněných duší či sektu kejvalů. Proto chci pustit i následující text od Toma. Vlastně s ním v lecjakých ohledech souhlasím. Jen si nemyslím, že právě osoba Tomia Okamury může být garantem toho, po čem ve svém článku volá. Nicméně přístup na Vidlákův dvorek není lustrován politickým přesvědčením. Tome, je to vaše:

Proč budu volit Tomia Okamuru