nešní článek nemohu zahájit jinak než zprávou, že Hormuzským průlivem bez problémů proplula jachta jednoho z nejbohatších Rusů. Neměla problém ani s íránskými Revolučními gardami, ani s americkou „blokádou íránských přístavů,“ neměla provblém s evropskými sankcemi… vlastně neměla vůbec žádný problém. Ropa neprojede, ale velké prachy projedou bez jakýchkoliv incidentů. Začínám tím, jen abychom viděli, kde je skutečný vliv a jak málo záleží nějakých deklarovaných hodnotách. Peníze prostě nesmrdí.

Krátký perskozálivní úvodník:

Zdá se, že dohoda mezi USA a Íránem je skutečně na spadnutí. Írán otevřel Hormuzský průliv, Donald Trump slíbil, že Izrael už nebude bombardovat Libanon, seřval spojence v NATO, že teď už je tuplem nepotřebuje a zdá se, že se nějaká dohoda upekla a brzy se bude podepisovat. Írán uhájil svou suverenitu, jeho režim uhájil svou existenci. Hizballáh rovněž není zničen.

V příštích dnech uvidíme, jaký je nový status quo.

A teď už dnešní text:

Íránci se tu propagandu fakt naučili. Poté, co jim Donald Trump dal své desáté ultimátum, že buď otevřou Hormuz, nebo se na ně snese peklo, zveřejnili video, jak Modžtaba Chameneí vchází do řídící místnosti a na obrazovce je jaderný komplex Dimona. Popisky jsou nikoliv v té perské hatmatilce, ale pěkně v angličtině. Nic víc k tomu neřekli. Nevyhrožovali, nenadávali. Arakčí pak jen dodal, že Američané ještě nejsou na příměří připraveni. Jako, kam se na Peršany v propagandě hrabou Rusové…

Hele, my nakonec ještě vyvázneme. V posledních hodinách jsme se totiž dozvěděli o definitivním americkém vítězství nad Íránem, práce bude dokončena během dvou až tří týdnů a pak se Spojené státy stáhnou, i kdyby žádná dohoda s Íránem nebyla. Samozřejmě, může to být mlžení před Velikonoci, kdy bude burza zavřená čtyři dny a americký Čingischán by toho mohl využít pro nějaký pokus o pozemní úder, Donaldovi by to bylo podobné – uklidnit Revoluční gardy a pak zkusit nějakou zákeřnou likvidaci ještě jednou… ale já osobně si teď spíš myslím, že se Donald z Perského zálivu fakt stáhne.

Spojené státy vytáhly z postele venezuelského prezidenta, při speciální vojenské operaci nebyl ztracen ani jeden Američan, „jen“ třicet Kubánců, venezuelská armáda, která má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran v regionu, nezasáhla, venezuelští spojenci kromě krotkých protestů rovněž nezasáhli (údajně ochranka složená z Wagnerovců jak na potvoru o den dřív skončila) a tamní viceprezidentka už mluví o vzájemně výhodné spolupráci se Spojenými státy… Na člověka to dělá dojem, že problémem byl vlastně jen Maduro osobně.

Pamatuju si první velkou demonstraci v září 2022 na Václaváku. Sto tisíc lidí… Nikdo to nečekal. Krásná atmosféra, tisíce českých vlajek a z pódia víceméně zaznělo současné programové prohlášení vlády. A to, co v současném vládním programovém prohlášení není, to se teď stejně plní tak nějak samo. Především ty kecy o ukotvení v EU….

Že je situace s Evropou vážná, došlo o víkendu i Milionu chvilek. Vydali svoji analýzu, ve které konstatovali, že Spojené státy už opravdu nejsou jejich kamarádi a Donald Trump se vlastně podobá Putinovi, Sitting Pingovi, Erdoganovi a dalším autoritativním vládcům. Zjistili, že Evropa není americkou prioritou v ničem a hlavně, americkou prioritou už není pravda a láska.

Chvilkaři prostě zjistili, že jsou v tom sami.

Pamatujete na ukrajinský výpad do Kurské oblasti v létě 2024? Chtěli dojít ke kurské jaderné elektrárně, což se jim nepodařilo, ale dlouhé měsíce pak drželi výběžek na ruském území. Válka tam vypadala úplně stejně jako jinde. Drony, drony, drony, boj o strategické silnice i strategické břehy, velmi pomalý pohyb fronty, severokorejští vojáci, kteří tam nabírali zkušenosti… A pak najednou to vzalo konec během několika dní.

Víceméně se o ničem jiném nemluví. Americký mírový plán pro Ukrajinu je téma číslo jedna. Osmadvacet bodů, díky kterým Američané vydělají, Rusko dosáhne víceméně svého, Evropská unie to zaplatí a Ukrajina přijde o všechno. Prezident Zelenský už emotivně promluvil k národu, kde oznámil, že si vybírají mezi ztrátou klíčového partnera a nebo ztrátou důstojnosti. Šlo o zhruba stejný projev, jaký měl svého času Ngo Dinh Diem, když zjistil, že jeho podpora na věčné časy právě končí.

Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.