Přátelé, vrátil jsem se domů a hodlám se znovu dívat na svět očima venkovského Vidláka, který si víc hledí svého gruntu než velkého světa, ale dovolte mi začít jedním politickým postřehem, který by měl být zajímavý úplně pro všechny, nejen pro ty, kteří politiku sledují a zajímají se. Pomiňme dnes ještě sestavování nové vlády, která má být dohodnuta v pátek a podívejme se na to, co se děje u naší bývalé, evropsky hodnotné vlády. Ono je to docela důležité pro uvědomění si některých souvislostí, tak se na to dneska podíváme.

Začnu zprávou, která by byla dobrá po každou minutu předchozích čtyř let, ale teď už je to vlastně jedno. Petr Fiala končí. Už se nebude ucházet o znovuzvolení. Jeho role v příběhu končí, ale s následky jeho vládnutí se tu budeme potýkat ještě hodně dlouho. U Babiše se teď totiž střídají šéfové státních úřadů a hlásí mu, že na nic nemají peníze. Chybí peníze na dálnice, chybí peníze na dobrovolné hasiče, chybí peníze na všechno. První zprávy už zvolna probublávají.

Dnešní svět je složitý. Tak složitý, že s „teroristou Putinem“ nejednáme, ale s teroristou Šarou jednáme. Tak složitý, že sice máme na zbrojení, ale nemáme na důchody. Umíme lítat do vesmíru celkem za pakatel, ale byty jsou nedostupné. Máme super mega hyper zdravotnické přístroje, ale nemáme na amalgám do zubů. Máme ve školách výpočetní techniku, ale děti se neumějí učit. A my, co tohle všechno vidíme, jsme svázáni s našimi vlastními životnímu zkušenostmi, máme možná trochu selského rozumu, ale žádný geniální nápad, jak tohle všechno rozmotat.

Tak se nám vládní politici zahemžili, jak ty zlé nevyzbrojené, lepící páskou slepené, papundeklové drony, co doletěly do Polska rychlostí sto kilometrů v hodině a byly ve vzduchu celé hodiny, sestřelili pomocí super, hyper, mega, skvělých, nizozemských stíhaček F-35… a podávali to jako důkaz prozíravosti naší ministryně Černochové… Zatetelili se nad dobrým nákupem, kdy jsme vyhodili sto padesát miliard, letadal budeme mít (možná) za deset let a vůbec jim samozřejmě nedošlo, že tyto drony by sestřelilo i hadrové letadlo z První světové války… jen by každý sestřel nestál miliony dolarů…

Tak jsme se oficiálně dozvěděli to, co jsme říkali už před třemi roky a co všichni vrcholní papaláši věděli. Plynovody Nordstrým neodpálili Rusové, ale Ukrajinci. Samozřejmě, za souhlasu našich transatlantických spojenců, protože kdyby ne, tak by to bylo ještě horší. Ukrajinští spojenci za pomoci amerických spojenců provedli klasický teroristický čin na plynovou infrastrukturu svého německého spojence… Musím opět parafrázovat výrok Vincka Kostelníka – nikdy v dějinách nenadělalo tak málo lidí tak obrovskou škodu.

Tak jsme v pondělí ve Washingtonu viděli to, po čem jsme volali před třemi roky. Ještě než Velký Oranžový Otec povolal své podnáčelníky, jasně řekl, že Ukrajina nebude v NATO a Krym zůstane Rusku. Prostě uznal geopolitickou realitu a podmítl ňafání všech těch mopslíků o tom, jak přivítal masového vraha, který na Ukrajině vraždí lidi… nejspíš proto, že prezidenti Spojených států za posledních dvacet let také zavraždili hodně civilistů, ale nikdo za to americkým sportovcům nezakazoval účast na Olympiádách.

Rusko lze k míru donutit jedině silou… to je výrok, se kterým Zelenský přijel za Trumpem do Washingtonu. Není to nijak nová mantra. Do omrzení nám ji opakuje náš kinderministr Lipánek i náš světový lídr. Jenže minimálně od neslavné ukrajinské ofenzívy v roce 2023 je vidět, že tu sílu, která by Putina donutila k jednání, tu nemá ani Evropa a zřejmě ji nemají ani Spojené státy. Na počiny Donalda Trumpa hledím se sympatiemi, ale nedělám si žádné iluze, že by Rusko s chutí nedorazil, kdyby seznal, že je to možné udělat.

Tak nám skončil summit Trump – Putin na Aljašce a česká liberální úderka ve svém hodnocení rozhodně nezklamala. Nikdo sice neví, co si ti dva za zavřenými dveřmi řekli, ale to samozřejmě nebránilo našim rusožroutům v jejich jedovatých šípech. Když jsem četl jejich komentáře, měl jsem pocit, že teď už se bude chodit do vězení i za jakékoliv smířlivé slovo o Trumpovi. Úplně jsem viděl, jak nad naší liberální scénou povstává duch Igora Mříže a Ivanka Svobodová začne pátrat nejen po známkách proruskosti, ale i proamerickosti.

Tak jsme se dneska od našeho premiéra dozvěděli, že náš nejdůležitější příspěvek k míru na Ukrajině představoval milion kusů velkorážové munice, kterou jsme tam v rámci naší muniční iniciativy dodali. Vlastně nechci ani vědět, kolik kusů jsme zaplatili my sami, ale jsem si jistý, že největším donátorem této mírové iniciativy bylo Německo. To vždycky zahahovalo vedoucí úlohu v Evropě pomocí kanónů, případně pomocí legie Kondor.

Tak se nám prý dneska sejdou ministři zahraničí evropských států, aby Trumpovi (a Putinovi) vysvětlili, že nemohou jednat o Ukrajině bez Ukrajiny (a bez Evropy). Vzhledem k tomu, jak se teď o víkendu všichni bruselští potentáti hemžili a jedno silné prohlášení stíhalo druhé, skoro bych řekl, že Trump Putinovi na většinu jeho požadavků kývnul. Samozřejmě, za požadavky nebyla žádná reálná moc ani síla, evropští lídři by sice rádi bojovali, ale není čím… všechno totiž mají Spojené státy.