V minulém článku jsem nakousl důležité, ale prozatím nerozebrané téma a tím je voda v krajině. Napsal jsem, a za tím si stojím, že tři čtvrtiny úspěchu zemědělce vždycky závisejí na tom, jestli naprší. Pokud nenaprší, nezachrání to žádné hnojivo. Voda je ten nejdůležitější prvek celého zemědělství a až v posledních letech si teprve společensky začínáme uvědomovat, jak moc jsme na ní závislí. 

Přišel mi dnes mail od Myškina: 

Ahoj Vidláku

co si myslis o tychto clankoch ?

je to zamerane na tzv permakulturu ale pocul som uz aj kritiku tohto sposobu hospodarenia

kedze sme sa o tom bavili a dokonca si aj napisal nejake clanky radsej sa ta spytam ze ako to vidis ...

Myškin

http://www.chovatelahospodar.sk/clanok/pestovanie-bez-orania-258

S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.

Často slýcháme a čteme v novinách "My jsme udělali..."

To udělali je nejčastěji něco špatného, za co máme vinu. "My" jsme vydrancovali kolonie, "my" jsme zničili indiánské kultury, "my" jsme bombradovali Srbsko, Irák, Lybii, "my" nemáme dost dětí, "My" jsme dováželi černochy do Ameriky, "My" máme vládu jakou si zasloužíme, "My" neplatíme výhodnou cenu výrobcům kakaa či čaje, "My" spotřebováváme moc všeho od jídla po pampersky a už jsem slyšel, i že "My" jsme dost nebojovali proti Hitlerovi a tak vlastně můžeme za holokaust.

Občas mám nutkavou touhu číst. Zpravidla to na mě přijde někdy v prosinci po poslední zabijačce. Dvůr je uklizený, chlívek prázdný, všechna udělátka umyta a uložena na své místo, už zbývá jen udírna a gastronomické zážitky. Do jara není co dělat. A tak sedávám u internetu a čtu si. Dnes jsem dostal chuť na stránky našich prezidentských kandidátů. Prostě tak nějak si počíst to, co o sobě sami napíšou. Jako z Cimrmana:

"A v čem vyniká ten Cimrman?". 

"Prej ve všem."

"A kdo to  něm říká?"

"On."

Gerd v předchozím článku vznesl dotaz, co nejlépe chovat jako záhumenkář. Myslím, že to stojí za obšírnější odpověd: 

Tož se nám to blíží. Prezidentská volba je na spadnutí. Kandidáti jsou jasní, nejvyšší správní soud zřejmě žádné překvapení nespustí, tož tedy máme uzavřenou devítku kandidátů. Bezděky mě napadá replika z Pána prstenů - devět prstenů mužům, každý je k smrti odsouzen... Zkrátka a dobře o většině kandidátů jsme to věděli dlouho dopředu a jediným překvapením je náš chlap z gulama - Mirek Topolánek, jehož největší přednost si jistě všichni pamatujeme z fotek v Berlusconiho vile. 

Znám lidi, kteří stav společnosti kritizují už dlouho. Například můj tatínek. Když se zamyslím, minimálně od půlky devadesátých let jsem tu a tam od svého otce zaslechl nějakou sžíravou poznámku. Tak pěkně po česku pořádně skeptickou. Postupně jeho krititka zesílila, obzvlášť když pak došlo na zásah NATO proti Srbsku a od přelomu tisíciletí už nebylo nutné se nijak omezovat, bylo co kritizovat na všech frontách: 

Když už jsem věnoval tolik času kydama o hnoji, hnojivech a rostlinné výrobě, pojďme si ještě krátce říci něco o výrobě živočišné. A protože sám chovám slepice a prasata, zaměřím se především právě na tento aspekt. Krávy si necháme na jindy. 

Milí přátelé, nechal jsem si to na neděli... Jak jistě víte před čtrnácti dny jsem měl zabijačku, na kterou jsem zval širokou veřejnost. I zde na Kydech jsem nabízel možnost stát se u mě hostem i laciným pracovníkem. Loni mě takhle vyslyšela Maneca a letos přijel z Bratislavy Myškin. 

Po zabijačkovém dni dávám každému hostu úkol, aby napsal článek o svých zážitcích. Jednak abych měl zpětnou vazbu, jednak mě hřeje u srdce a pak se ještě úplně normálně vytahuju. A tak si teď dělám radost a pouštím Myškinův článek o zabijačce u Vidláka: