Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Ve včerejší debatě mi Carlos položil tuto otázku:
tedy totálně rozesranou, rozhádanou a rozplocenou společnost ?
nebo doufáš v totální vítězství ?
Nejdříve jsem mu chtěl odpovědet komentářem, ale nakonec z toho bude celý článek:
... těch nejhorších lidských vlastností.
Master do svých grafů přidal jeden další nový. Požádal si na statistickém úřadu o data zemřelých podle věku a udělal z toho další srovnávací graf všech úmrtí od roku 2011. Račte se kouknout.
Už pár dní jsme oblažováni informací, kterou přinesl Český rozhlas.... Náš prezident si vyžádal od Čučkaře Koudelky detailní informace ohledně ruských agentů na našem území. Žádal informace o Rusech i o Češích, kteří jim přisluhují. Hned se ozvaly všechny očekávané potrefené husy, začalo se mluvit o velezradě, protože prezidentův kámoš Nejedlý přece letěl do Ruska. Ozvali se ústavní právníci, ozvali si všichni pisálci a ve všeobecném řevu podle mě zaniklo to nejdůležitější.
Od čtvrtka se bude rozvolňovat. Otevře v podstatě všechno, kromě divadel. Většina dětí se vrátí do škol už ode dneška. Všude budou platit přísná hygienická opatření, v obchodech stále bude platit oněch 15m2 plochy na jednoho zákazníka, roušky jsou dále povinné ve všech vnitřních prostorách. Otevřou se běžné služby, hytlermarkety mají nazdobeno, do vánoc jsou tři týdny a kousek... bude se nakupovat.
Krátký technický úvodník:
Stále častěji se objevují komentáře i maily čtenářů na téma přehlednosti diskuse. Já souhlasím. Chtělo by to nějakou úpravu. Ovšem můj IT specialista je Master bez kterého to nepůjde. Master by to zvládl lusknutím prstů mezi dvěma opovržlivými úšklebky, ale.... musí se mu chtít... Master si každý den Kydy přečte a projde diskusi, tož navrhuju, abychom ho všichni dneska v komentářích pěkně poprosili.
Já začnu:
Hádejte jaký trend potvrzují grafy i za včerejšek? Ano přátelé, čísla nakažených stále neklesají a míří zase pěkně vzhůru. Po pěti týdnech poklesu reprodukčního čísla se nám minulý týden trend obrátil a reprodukční číslo začíná zase pěkně růst. Výpočet z počtu nově diagnostikovaných už potvrzuje i výpočet z nově hospitalizovaných a za nějaký ten týden ho potvrdí i výpočet z počtu úmrtí.
Covid se chová jako černobylský reaktor. Má strašně dlouhý doběh a než si člověk uvědomí, co se děje, je už na reakci pozdě.
Avizované se stalo skutkem. Poslanecká sněmovna nám schválila největší zářez do daní. Daňová sazba slušně klesne a s ní klesne i daňový základ, který se nadále bude počítat z hrubé mzdy a nikoliv z té superhrubé. Daňový poplatník s průměrnou mzdou tak měsíčně na výplatě uvidí cca 2500 Kč navíc.
V uplynulém týdnu se v diskusi objevilo několik příspěvků na téma mladých svatomartinských vín spolu s dotazy, jak se letos urodilo. Soudím tedy, že máme mezi čtenáři znalce a chtěl bych dnes rozvířit diskusi na toto téma. Z vlastní zkušenosti vím, že deset vinařů má patnáct názorů a proti gustu žádný dišputát. Doufám tedy trochu, že dnešní diskuse nebude jedno velké souznění, ale naopak bouřlivou výměnou názorů. Víno za to stojí.
Já dnes budu obhajovat svůj postoj i svoje chuťové buňky.
Motto:
Když čtenář autora špatně pochopí, může za to autor, nikoliv čtenář. Takže si sypu popel na hlavu, že jsem to včera napsal blbě - k nepochopení a i když jsem chtěl psát o mladém víně, posunu to a napíši včerejší článek ještě jednou. Jen jinak. A pustím ho hned:
