Včera jsme měli další velmi významné výročí. Mnohonásobně významnější než ruské tanky v roce 1968, mnohonásobně významnější než Palach, Zajíc i Charta. Teď nehodnotím, nějaká negativa či pozitiva. Vítězný únor řadím ve významu v našich dějinách někam k vzniku republiky 1918 či Mnichovu 1938. 

25.2.1948 tehdejší KSČ hladce převzala moc. Tečka, není co dodat.

Ve Venezuele se začalo střílet. Kamiony s humnitární pomocí byly zastaveny armádou. Byli u toho nějakcí mrtví  a prý stovky raněných. Incidenty se odehrály na hranicích s Kolumbií i Brazílií. Zmatené zprávy z médií jsou plné údajně dezertujících vojáků a dojímavých obrázků. Jak už jsem vidlácky říkal už potřebujeme jenom tu hezkou zastřelenou demonstrantku, aby bylo na CNN a BBC co ukazovat. 

Odpusťte Vidlákovi. Z nedostatku času si nezajistil polského překladatele a pokusil se napodobeninou polštiny v názvu článku naznačit, že dneska to bude o zkaženém, nekvalitním, nemocném polském hovězím mase. Toto téma je mi blízké. Jednak pracuju u české konkurence - Agrofert vlastní celou řadu jatek a uzenářských provozů a jednak jsem sám konkurence, protože jsem stoupencem vepřové lobby i ve svém domácím chlívku. 

Zítra mám další zabijačku (tím pádem zítra a v neděli nevyjdou žádné články) a tak jsem si řekl, že přidám pár vidláckých postřehů. 

Na zoomu běžel (a poběží znovu v úterý) dokument Amerika v barvě. Měl jsem to puštěno jako kulisu a moc jsem to nesledoval.

Jenže, co tam najednou nevidím. Školení černochů jak správně provokovat rasisty. Spadla mi z toho čelist.

Všimněte si... ve Venezuele mají takové středověké dvojpapežství - tedy dvojprezdientství, kdy jeden posílá druhého do horoucích pekel, přijíždí a nepřijíždí tam humanitární pomoc, velmoci se angažují a neangažují, je to tak typický americký zadní dvorek, ozývají se velkohubá gesta tu od Trumpa, tu od jeho kamarádů, tu od jeho domácích nepřátel, ale nějak se nic neděje... Žádná americká intervence, žádná námořní pěchota, žádná nová brigáda mučedníků od Orinoka v americkém žoldu... nic. Dokonce to snad trochu utichá. 

Jistě jste zaznamenali, že se naše přední moderátorka Nora Fridrichová přidala ke skupině Pulse of Europe, ačkoliv je zaměstnancem veřejnoprávní televize. Už jsem viděl několik statusů na fejsbůku, že Česká republika takové odvážné novináře potřebuje a že potřebuje lidi, kteří půjdou k ojrovolbám. 

Ne, neprocházím žádným vyhořením. Ani mě neopouští žena a děti se pořád učí přiměřeně svým genům a naší výchově.  Nikdo na mě nepodává trestní oznámení a v práci jsem nedávno dokonce podepisoval nový lepší platový výměr. Moji kamarádi jsou pořád nablízku a připravení mi pomoci. 

Dokonce mám pořád co psát na Vidlákovy kydy a v hlavě mám několik rozdělaných článků, jen je vytáhnout. 

Určitě vám neuniklo, jak před nedávnem začala kauza s firmou Huawei - tedy výrobcem mobilních telefonů a všeho potřebného příslušenství pro přenos dat, signálu a podobných věcí. Prosím vezměte na vědomí, že dnešní článek píše technický analfabet, který uvízl někdy v devadesátých letech a který ještě pamatuje, jak modem analogově pípal. Tohle by spíš bylo téma pro Mastera, tak třeba ho tento článek donutí něco napsat k věci. Já si budu všímat jiných věcí, než odborné stránky: 

Jak jistě všichni víte, nijak se netajím tím, že jsem věřící a to podobojí způsobem, tedy evangelík příslušní k Českobratrské církvi evangelické. Nejsem žádný příležitostný pámbíčkář, který má kostel jen jako jinou formu folklóru, naopak si doopravdy myslím, že Bůh existuje a dělá přesně to, čemu ateisté nevěří. Ale dneska to nebude nijak teologické téma.