Když jsem se v roce 2012 přistěhoval na Moravu, zjistil jsem, co je to sucho a teplo. Třicetistupňové teploty se objevovaly klidně už v březnu, zima přecházela bez jakéhokoliv mezistupně rovnou do léta, od června byla tráva všude naprosto vyprahlá a o úrodě rozhodla jedna bouřka, která buď přišla a pak se urodilo a nebo nepřišla a bylo po žížalkách. Obilí je travina, takže nedostatek vody zvládá, ale jestli se sklidí na hektru osm tun a nebo čtyři tuny, to rozhodl jeden déšť.

Tak už naše evropsky hodnotná energetika umí totéž, co ta španělská. Česko postihl silný blackout. I přesto, že se nedávno odborníci shodli, že nám nic takového nehrozí. Elektřina vypadla, i když nám tato vláda zdražila regulovanou složku ceny za elektriku, právě proto, aby bylo na investice do přenosové soustavy. A pak, slovy Myrdy Kalouska, „spadne jeden fázový vodič“ a v půlce republiky nejde proud…

Je čas konat, vyhlašují různé blikotavé hvězdičky evropské politiky, bouchají do stolů a vyhlašují, že se Evropa musí probrat. Musí zbrojit, i kdyby to Danuši mělo bolet, musí po Fialovsku položit na stůl peníze i zbraně, musí poslat vojáky na Ukrajinu, musí být silná vojensky i ekonomicky, doteď jsme spali, ale ode dneška jsme se probudili… tedy, hned po tom, co jsme se rozbrečeli z tvrdých slov amerického Vidláka.

Dnes má vláda schvalovat tři zásadní grýndýlové dokumenty. Státní energetickou koncepci, Politiku ochrany klimatu a Národní klimaticko – energetický plán. Jejich schválením dojde k odklonu od uhlí, vytápění domácností se díky tomu zdraží o třicet procent, zdraží se i plyn a aby to nebylo málo, dojde k nárůstu ceny benzínu o zhruba deset korun.

Tak nám začaly jarní zemědělské práce. Tady na teplé jižní Moravě traktory jezdily po poli už minulý týden. Ozimy to letos měly snadné, stačilo přežít jeden mrazivý týden. Pod mínus deset stupňů klesla teplota snad jen po dvě noci. Nebyly žádné prudké výkyvy, kdy by jeden den bylo deset nad nulou a druhý deset pod nulou. Sněhu bylo málo, ale vydatně pršelo. Letošní zima byla na srážky nejbohatší za dlouhé roky. Já například stále ještě nemám usmykováno. Můj pozemek je na severním svahu a od začátku roku ani na chvíli neoschly hroudy.

Tak jste si zemědělský protest na vládě probrali, ne? Oficiálně jste si zemědělské požadavky na program jednání nedali, ale kuloárně jste o tom špitali určitě celý den. Pak jste si ještě pokecali s Doležalem a Pýchou, kteří vám uspořádali traktorovou jízdu na podporu, ale dali vám také celou řadu požadavků. A všichni dobře víme, že nebýt pondělního protestu, žádná protestní akce Agrární komory by nebyla.

Přátelé, jsme asi první země světa, kde Agrární komora a Zemědělský svaz uspořádaly protest na podporu vládě. Té stejné vládě, která zemědělce svou politikou dostala do problémů. Té stejné vládě, která v rámci vyhlášené „deagrofertizace“ změnila redistributivní platbu na prvních sto padesát hektarů tak, jak to nemá žádná země v Evropě. Té stejné vládě, která ještě před zahájením protestů ústy svého teologministra řekla, že na této redistributivní sazbě se nebude nic měnit.

Přátelé, už jste slyšeli, co se včera stalo v ojroparlamentu ve Štrasburku? Europapalášům se jaksi nepovedlo hlasování, které mělo Uršulku Leyenovou zmocnit, aby v Dauhá na jednání WTO zavázala EU k další liberalizaci zemědělského světového obchodu, což v praxi znamená, že se k nám levněji a snadněji dostane obilí či maso, u kterého nikdo neřešil ani pesticidy ani hormony, ani GMO ani nic jiného. To je totiž to jediné, co může chřadnoucí Západ nabídnout africkým a jihoamerickým zemím, aby neprchly do BRICS. Dohody o snadném dovozu těch nejhorších potravinových sajrajtů.

Přátelé, štípněte mě. Já viděl v televizi Jaroslava Štefce. V pořadu u Jílkové. A s ním tam byl i Jan Kavan. Oba pánové říkali o Ukrajině hrozné věci. To, co bylo ještě před půl rokem přísně zakázané a jasně dezinformační. To, kvůli čemu mám nálepku proruského dezinformátora. Dlouho byli kvůli svým názorům na indexu a najednou jsou zase v televizi. Ledy pukají. Intervjuci už mají nové kabáty v pohotovosti a vypadá to, že krycí historky už jsou také vymyšlené.

Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.