Myslím, že každý, kdo si zachoval alespoň trochu zdravého rozumu, ten v pondělí musel vidět, jak se věci mají. Ne, nijak jsem to neplánoval, ale vůbec se nezlobím, že události šly právě tímto směrem. Původně jsem myslel, že budu rád, když některá z televizí odvysílá přenos z demonstrace a nevystřihnou můj projev. Nejlepší taktika vždycky byla, mě vymlčet.

Odborářská demonstrace na Malostranském náměstí… První a zároveň určitě poslední, na které jsem se objevil. Ještě jsem ani nedomluvil a twitter byl plný příspěvků, jak se jakási školská platforma od demonstrace distancuje, protože jsou ehm ehm demokrati a s nějakým antisystémovým proruským kolaborantem nemají nic společného. Aneb, když vás sice vláda bere na hůl, ale necháte Českou televizi určovat, kdo je hodný a kdo není. Že, Petro Mazancová?

Znojemské okurky končí. Rumové pralinky končí. Vysoké pece v Ostravě končí. Vítkovice steel na sebe podaly insolvenci. Gigafactory v Líních nebude, protože se ukázalo, že ty skvělé elektromobily, kterým rostly prodeje „o desítky procent ročně,“ nikdo nekupuje. Zetor v Brně končí. Traktory je lepší vyrábět někde v Indii. Třeba bych si tam v Líšni mohl levně koupit nějaké skladiště a zvát si tam hosty… když to tam teď bude prázdné.

Potraviny jsou všude levnější než u nás. Elektřina je u nás nejdražší na světě, i když jí vyrábíme dost i na záchranu Německa.

My, dezoláti, rádi čteme zprávy z celého světa. Oficiální, neoficiální, vládní i opoziční. Děláme si obrázek o situaci na základě co největší škály informací a zdrojů. Vyznáváme krédo, že média tu nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby jejich informace byly podrobovány zkouškám. Je třeba trpělivě hledat, porovnávat, přemýšlet a pak je teprve možné si udělat obrázek, který se blíží realitě víc, než zprávy v České televizi.

Celý svůj život jsem prožil v Českobratrské evangelické církvi. Svůj konec to vzalo letos v srpnu, ale předchozích čtyřicet let života jsem tam byl velmi aktivním členem. Můj tatínek byl po dlouhá desetiletí představeným malého sboru v západních Čechách a tento sbor je v celé církvi asi jediný, který přežije její konec… Je na ní už několik let absolutně nezávislý.

Viděli jste poslední tiskovku SPD? Viděli jste na ní Petra Macha, který se před časem dostal do ojroparlamentu za Svobodné? Prý bude SPD dělat poradce. Svým způsobem je to od Okamury šikovný tah. Svobodní mají kvůli svým principiálním postojům naprosto nulový koaliční potenciál a tohle by mohl být způsob, jak obrátit zrak jejich voličů i k jiným stranám, aby jejich hlas pořád dokola nepropadával. A zřejmě to bude fungovat i obráceně… pokud správný echt libertarián nechce neustále „neuspět“ u striktních Svobodných, musí se poohlédnout v nějaké jiné partaji…

Tak jsme se dozvěděli, že náš skvělý a úžasný ministr financí Stanjura vědomě lhal a navýšil si příjmovou stránku rozpočtu o 50 miliard z evropského modernizačního fondu, ačkoliv věděl, že nic takového není schváleno. Znáte to, mít padesát miliard, nebo nemít padesát miliard, to je sto miliard… Stalo se něco? Vůbec nic. Žádné titulky v novinách s výzvou, aby ulhaný a neschopný ministr odstoupil. Žádný prostor v médiích pro výzvy opozice, že takhle to fakt nejde dál. Stanjura pokračuje, i když jsme nikdy neměli horší rozpočtová čísla.

Jistě jste již zaznamenali reportáž Markéty Kutilové. Pro vás, co nejste v obraze krátce shrnu: Markéta Kutilová se vydala vlakem do Kyjeva a poreferovala o tom, co tam viděla. Bez nějakého patosu, bez jakéhokoliv postranního úmyslu. Řekla pár vět o tom, jak se Ukrajinky s dětmi vracejí domů, že je všude čisto, obchody jsou plné zboží, ceny velmi přívětivé.. v podstatě popsala to, co říkala učitelka Bednářová… že válku nevidíte, země normálně žije

Pokud byste se chtěli na její text podívat, zde je:

Pro velký zájem pouštím článek na zítřek už nyní:

Nedá se nic dělat, já chtěl už psát o něčem jiném – mám na skladě jeden velmi zásadní text, ale každý den se nestane, že můžete svá slova doložit skutečně názorným příkladem. A když už se tak stane, co robiť, válka na Ukrajině ještě den počká a budeme se dál věnovat našim objektivním, vyváženým a pravdomluvným médiím. Po včerejším Respektu si dneska dáme Reflex.