Tak nám zařízli Ládika Větvičku… Náš karel gott mezi blogery, mnohonásobný blogger roku, tahoun celého blogovacího prostoru na I-dnesu, je teď právě vaporizován a jeho blog ukončen… prý kvůli devětadvacátému porušení kodexu blogera. Což jsou stejné kecy, jako porušení pravidel komunity. Kodex blogera totiž nejvíc porušuje pravda, která se nehodí.

Jistě jste již zaznamenali reportáž Markéty Kutilové. Pro vás, co nejste v obraze krátce shrnu: Markéta Kutilová se vydala vlakem do Kyjeva a poreferovala o tom, co tam viděla. Bez nějakého patosu, bez jakéhokoliv postranního úmyslu. Řekla pár vět o tom, jak se Ukrajinky s dětmi vracejí domů, že je všude čisto, obchody jsou plné zboží, ceny velmi přívětivé.. v podstatě popsala to, co říkala učitelka Bednářová… že válku nevidíte, země normálně žije

Pokud byste se chtěli na její text podívat, zde je:

Pro velký zájem pouštím článek na zítřek už nyní:

Nedá se nic dělat, já chtěl už psát o něčem jiném – mám na skladě jeden velmi zásadní text, ale každý den se nestane, že můžete svá slova doložit skutečně názorným příkladem. A když už se tak stane, co robiť, válka na Ukrajině ještě den počká a budeme se dál věnovat našim objektivním, vyváženým a pravdomluvným médiím. Po včerejším Respektu si dneska dáme Reflex.

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, ve středu budu v Liberci, kam mě pozvali místní organizátoři za PRO. Akce začíná od 18.00 v Koloseu. Já tam jako obvykle budu o něco dřív. Pokud byste se chtěli speciálně potkat se mnou, případně byste si chtěli vyzvednout knížku, budu vám k dispozici.

Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že se otevřeně hlásím k českobratrským kořenům své rodiny. Jsem potomkem těch, kteří se přiznali k učení Petra Chelčického, že zbraně mír nepřinesou, kteří byli od začátku pronásledováni a vlastně nikdy nepřestali být. Ale tato průprava jim pak pomohla k tomu, aby po Bílé hoře dokázali sto let vzdorovat rekatolizaci a když jejich kacířské hnízdo vrchnost za Marie Terezie konečně objevila, odešli raději do Pruska, než aby zradili víru svých předků. V Prusku pak po dvě století udrželi nejen onu zaťatou evangelickou víru, ale i své češství.

V posledních týdnech se na mě obrací stále více lidí, že chtějí nějak pomoci, ale nevědí jak. Rádi by něco udělali, protože situace se stále zhoršuje, ale henta demogracie nějak nefunguje, protože k žádné změně nedochází. Stále častěji nacházejí společnou řeč se svými sousedy, stále častěji jsou překvapováni, kdo sdílí jejich názory, ale když se podívají na Události nebo na Novinky, nic se neděje, vláda je pevně v kramflecích, jin vymýšlí další způsoby, jak nás obrat.

https://www.litterate.cz/neni-to-o-sile/

Dnes začnu jedním příměrem, který v jakési své přednášce použil psycholog Jeroným Klimeš. Nevím, jestli se jeho příměr zakládá na skutečnosti, takže mě neberte za slovo, ale uvede nás to do problematiky. V Austrálii žil vakovlk. Dravý vačnatec, poměrně veliký, silný, masožravý. Byl na vrcholu tamního potravinového řetězce. Byl pánem tamního světa. Pak se do Austrálie dostali první lidé a ti si sebou přivedli psa dinga, který se tam pěkně uchytil a zdivočel.

Tu a tam tu dělám reklamu nějakým těm počinům na kterých jsou nejlépe poznat henty evropské hodnoty, slušnost a noblesnost. Proto jsem tu propagoval třeba Jaroslava Hutku a jeho písničky o Zemanovi. Dneska tu mám další takový příspěvek, který si zaslouží slyšet celá Alternativa a protože je to sluníčkářská záležitost, tak by se to třeba ani nedozvěděli. 

Tohle teď není o tom, kde je pravda ohledně v poslední době velmi oblíbeného tématu. 

I když nechám stranou, co je můj osobní názor a zahraju si na Sokrata prohlášením "Vím, že nic nevím," tak nejde přehlédnout, že se ani jedné straně nedaří přesvědčit tu druhou. 

To je problém. 

Víte, co se stane, když se zaseknete na nějakém názoru a pro jistotu nechcete ustoupit ani o kousek, protože se vám nelíbí, co všechno by to vlastně znamenalo? 

Dříve nebo později se vám začne lhát. 

Není pravda jako pravda. Jsou pravdy stálé jak zlato a diamanty, jsou pravdy méně stálé jak žulové kamínky, jsou pravdy jak tekuté písky a jsou pravdy s jepičím životem. Žádná pravda to však nemá jisté navěky. Platí to i o pravdách v rigorózním světě matematiky logiky a fyziky. V antickém Řecku byli Pythagoras a jeho žáci přesvědčeni o tom, že délku každé úsečky lze vyjádřit jako poměr dvou celých čísel. Jeden z nich Hippasos z Metapontu však dokázal, že pro úhlopříčku jednotkového čtverce to neplatí.