Tak nám konečně zapršelo. Stačilo, aby Babiš obnovil koalici pro boj se suchem (co to sakra je?) a aby Havel z Wishe vydal své desatero požadavků, které má vláda okamžitě začít dělat, ale ze kterých se neudělalo nic, když byla TOP 0,9% ve vládě. Příroda samozřejmě nečte naše politické proklamace, volební kampaň ji nechává chladnou a dělá si to po svém. Horka, zdá se, skončily a prý přijdou i další deště. Ale i kdyby teď už pršelo normálně, do konce roku se sucho stejně nespraví. To by musely přijít nějaké ty povodně…

Tak nám v pravdoláskařském táboře nějak narůstá panika. Jednak ty Matěje Ondřeje Havly, Kupky, Jakoby, Grolichy a Hřiby voliči vůbec neznají, Jurečkové, Fialové, Pekarové a Černochové jim vůbec nechybějí a co je horší, voličům, zdá se, nechybějí ani témata, které tyto „správné a demokratické strany“ nastolovaly. Poslední čtyři roky píší prakticky všichni politologové, že politika je stále méně o ideích a stále více o osobnostech a havloidi si do čela zvolí naprosté leklé ryby… Je to tak silný trend, že je na tom lépe i dozimetrické STAN s démonickým všehoschopným Rakušanem.

Tak se nám odkopal čelný politický influencer, Čestmí Strakatý! Jeden z prvních liberálů, který pochopil sílu nových médií, udělal se pro sebe, založil si podcast a začal zpovídat lidi jiným způsobem. Fungovalo mu to bezvadně, nasbíral obrovský dosah, jeho pořadem prošli vrcholní politici i nejhorší spodina reprezentovaná Řeporyjcem Novotným a následovala by samá pozitiva a sociální jistoty, nedojít k tomu, že se Strakatý vyfotil s ministrem Klempířem…

Když jsem v posledních třech letech objížděl Českou republiku, prakticky pokaždé jsem před lidmi mluvil o největší lži, které jsme jako občané uvěřili a která se ze všech iluzí o tom skvělém Západě, kam chceme a musíme patřit, udržela nejdéle. Nebyla to ani privatizace, ani vstup do NATO ba dokonce ani vstup do EU. Tohle všechno jsme prohlédli poměrně záhy. Nejdéle se udržela iluze, že henta občanská společnost, která tu začala po roce 89 vznikat, tady bude pro nás.

Motto: Proč na Ukrajině stavějí barevné elektrárny? Protože ty černobílé se neosvědčily…

Vidláku, ty jsi byl ještě nedávno ohledně vývoje optimista, ale teď, v poslední době jsi nějak změnil názor. To mi řekl jeden kamarád, se kterým jsme si o víkendu krátce telefonovali. Ano, byl jsem ten, který zhruba do konce roku 2025 viděl světlo na konci tunelu. Pořád tu byly nějaké záchytné body, pořád existovaly výhybky, na kterých se dalo tím naším českým i západním vláčkem změnit směr.

Vposledních dnech jsem se probíral starými dřevoryty z období Třicetileté války. Reje kostlivců, plesy příšer, pazhřivá těla… tehdejší umělci tvořili ve zjitřené atmosféře válečných (i meziválečných hrůz) a na jejich dílech se to projevilo. Věčné pravdy přestaly platit, válka byla náboženská, argumenty na protistranu nezabíraly, válku zastavila vlastně až úplně spálená země. Nikdo na té válce nevydělal, nevyřešila žádné problémy a trvalo dalších sto let, než se zahojily všechny její jizvy.

Největší radost mi tento týden udělaly dvě věci. Jednak Eva Destroix (ano, takhle jsem to chtěl napsat), která si mě opět začala brát do huby, protože zřejmě potřebuje další dýpfejk. Opět se mě pokusila propojit s Ruskem, Medvěděvem, Sputnikem…. a dopadlo to jako vždycky. Za reklamu děkuji, dýpfejkem se odvděčím, ale nebude to hned… Je třeba komentovat důležitější věci, především to, že Američané fakt zarazili financování USAID a všichni Rozumkové, Pánkové a Jakubové Jandové budou muset za evropské hodnoty začít bojovat nezištně a za své.

Málo platné, Američané byli první. Měli svoje jedenácté září už před více než dvaceti lety. Udělalo z největšího světového věřitele největšího světového dlužníka, vojenskoprůmyslový komplex jim začal bujet přímo rakovinotvorně, zbraně se hodně zdražily, ale zato bojeschopnost šla dolů, USA prohrály vliv na středním východě a jak vidno, tak také v Africe. V Nigeru teď z té stejné základny na jedné straně odcházejí američtí vojáci a z druhé strany přicházejí ruští Wagnerovci… tedy, oni se teď už jmenují jinak.