Andrej Babiš chce řídit stát jako firmu. Dones omílané klišé jeho politických začátků. Klišé po všech stránkách, protože nemá žádnou vypovídací hodnotu. Z Andrejových následných komentářů nikdy nevyplynulo nic konkrétního, jak by to mělo fungovat. Myslím, že o to také nikdy nešlo. Bylo to jen klasická marketingová fráze, která měla poukázat na to, že stát je těžkopádný, pomalý a naopak soukromý byznys je mnohem pružnější a druhý nejbohatší oligarcha naší země právě tuto pružnost přenese do politiky. Nikdy za tím nebylo nic víc a vlastně ani nemohlo. 

Tož jsme měli v republice šéfa amerického zamini Pompea. Krátká dvoudenní návštěva, setkání s ministrem zahraničí, návštěva senátu, pokec s premiérem, pár zdvořilostních frází se Zemanem a odlet. Nějaké ty policejní manévry kvůli vzácné návštěvě, ale jinak klídeček. 

Krátce shrnu, co jsme se dozvěděli... 

Tak se nám Andrejko vrací z Brusele... A my si včera mohli přečíst v komentářích, jak pochodil. Včera jste byli skvělí, dodali jste velké množství odkazů a všem vám za to děkuji. Nicméně... máte v tom někdo jasno? Já teda vůbec. Svým způsobem se pohybujeme od skvělého vítězství po totální porážku, záleží na tom, kdo o tom mluví.  Teď bych si strašně přál přečíst si něco od Vlka, dokud mu Andrej neležel v žaludku tak moc, že si na něj potřebuje něco nezbytně najít. Věcná analýza by hodně pomohla. 

Vidlácky k tomu mám jen toto:

Polské prezidentské volby si necháme na zítra. Ještě bych si chvíli chtěl číst to ticho z naší - vaší ČT o tom, co se v Polsku zase nepovedlo, že to nevyhrál ten správný a jedině pravdivý, mladý a krásný kandidát. Dneska si dáme Kalouska... 

Když jsme zde na Kydech asi před týdnem řešili naše čučkaře z BIS a jejich pohádečku o ricinovém agentovi, ze kterého se vyvinul příběh o anonymním dopise, který poslal zhrzený ruský agent, protože byl naštvaný na druhého ruského agenta... velmi zajímavý komentář měl Immanuel Kant. 

Před nějakou dobou jsme u nás měli na návštěvě naše přátele - Rodinka se dvěma ratolestmi. Sedíme takhle na pohovce, před námi se batolí několik malých dětí, naši tři větší kluci se pošťuchují a vřeští, do toho naše nejstarší holka řeší cosi na druhý den do školy, k tomu manželka přebaluje naši nejmladší, v obýváku vládne ruch a shon. Návštěva uznale pokyvuje hlavou a ptá se, jakže to ta paní Vidláková dělá, že zvládá vařit, prát, uklízet, starat se o záhonky a zároveň se nezbláznit z toho hluku, který pět dětí dělá. Moje drahá žena se otočí, usměje se a odpovídá: "Otupíš." 

Slavný epochální výlet pana předsedy senátu Nastrčila už na Kydech velmi obsáhle komentoval ve svém článku Laco. Diskuse pod článkem byla velice výživná. Přesto bych se k celé záležitosti chtěl ještě jednou  vidlácky vrátit, protože mě napadlo pár hovadin o které bych se s vámi rád podělil. 

Myslím, že se nemusíme vracet k ekonomické stránce věci. Tchaiwan netchaiwan, dovozy z Číny se nijak nezmění. Oni mají továrny, my ne. Oni mají levnou a disciplinovanou pracovní sílu, my ne. Oni mají vybudované dopravní kanály do Evropy, nikoliv obráceně. 

Jak si možná pamatuješ, můj milý deníčku, kdysi jsem slíbil, že napíšu, jak to mám s Andrejem. Jako vždy, bude to osobní. I když si spolu povídáme, můj milý dezinformační deníčku, ty nejsi osoba; jsi jen cár papíru, nota bene cár papíru virtuálního. Zatímco já skutečná a nefalšovaná osoba jsem, se vším, co k tomu patří.

Jsem levičák. Vždycky jsem se k tomu hlásil. Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem akové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec. 

Tak nám pražský soud zrušil část vládních opatření. Tedy pardon, zrušil část opatření, které formálně schválilo ministarstvo zdravotnictví. Zdůvodnění soudu je v právnických kličkách, jako že soudruh ministr na to neměl právo, měla to udělat celá vláda dohromady a vlastně soudruh soudce chápe, proč to udělali, ale je nutno ctít právní stát a literu zákona a ještě jim dal čas, aby si to když tak schválili znovu, ale všichni dohromady.