Proč byli zemědělci v poslanecké sněmovně? Proč přinesli petici, kterou podepsalo čtrnáct tisíc lidí z oboru? Protože se stalo přesně to, na co už dlouho upozorňuju. Naše skvělá vláda s ještě lepším premiérem a ředitelem zeměkoule zavelela k deagrofertizaci zemědělství. Jako že je třeba se pomstít Andreji Babišovi a jeho zemědělskému koncernu tím, že mu osekají zemědělské dotace.

Tak nám začíná nabobtnávat stávka odborů. K protestu učitelů a pracovníků ve Škodovce se přidávají další a další odborové svazy v zemi. Je to tak trochu na poslední chvíli, ale velká jednání mezi množstvím organizací taková prostě jsou. Původně měly protestovat školské odbory a KOVO, ale v posledních dnech se přidali dopravci, zdravotníci, knihovny, civilní zaměstnanci u policie… i ČMKOS. Podporu vyjádřila rada seniorů i rada postižených. Největší odborové centrály se dohodly, že budou postupovat společně.

Po včerejším pochmurném článku je vysloveně zapotřebí nějakých dobrých zpráv. A já je mám. Původně měly vyjít už včera, ale Rasmussenův pokusný balónek bylo zapotřebí okomentovat. Dnes ale chci říct, že se nic z toho ještě nestalo a nikde není řečeno, že se tyto pochmurné vize vyplnit musí. Nikde není řečeno, že všichni ti Fialové, Rakušanové, Černochové, Pojarové a Klímové skutečně najdou odvahu, pustit se natvrdo do válečného dobrodružství. Dělat válku, to totiž není žádná sranda. Z toho se pak vyvozují odpovědnosti.

Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího.

Vážně to tak chcete? – litterate.cz

Dneska se vrátím ke včerejší úvodníkové zprávě o tom, kterak se naše vláda i ekonomika starají, aby se ze všech brzy stali dezoláti, kteří pak v zoufalství vezmou do ruky skutečné vidle a rozvěsí vládu na kandelábry za asistence policie i státních zaměstnanců, protože na ně dopadá vládní politika úplně stejně, jako na burany.

Já jsem původem ze Sokolovska. Kdo to tam znáte, tak víte i o romských ghetech, víte o ulicích, kam se nechodilo (třeba kolem kina Alfa nebo kolem vlakového nádraží. Bylo tam nebezpečno. Nebylo rozumné mít u sebe peníze, nebylo rozumné mít v ruce nějakou tašku, nebylo rozumné chodit sám. 

Abych řekl pravdu, neznám žádného bílého aktivistu přes romskou otázku, který by byl ze Sokolova, Mostu nebo Teplic. Být v těchto městěch rasistou je strašně jednoduché... skoro každý se tam připletl k nějakému průseru, kde se míhaly pěsti a tu a tam i nože. 

Většina komentátorů, či bývalých diplomatů, kteří komentují současnou vlnu prostestů proti násilí, rasismu a já nevím proti čemu ještě, se shodují, že v historii USA bylo podobných protestů více, není to první ani poslední vzedmutí lidových vrstev a nakonec zase opadne a vše se vrátí k normálu. 

Jakmile napíšu nějaký článek o uprchlících, migrační vlně, imigraci a o svém spíše negativním postoji k velkohubému přijímání migrantů (protože ve skutečnosti se o ně nikdo nepostará, nikdo jim nedá práci a v mnoha případech ji ani nechtějí, takže sklouznou k bezútěšnosti, od toho je krůček k drogám, násilí a podobně), vždycky dostanu několik mailů od různých čtenářů, kteří mi posílají řadu argumentů, že to zbytečně hrotím. 

Viděli jste to video z Buffala?

Ulicí postupovala zásahová policejní jednotka ve volnější rojnici, vytáhlej bílej stařík (75 let) o hlavu větší než většina policajtů, v záběru není žádnej jinej protestující vidět.

Lidská práva byl hlavní americký klacek na všechny režimy všude po světě. Práva menšin, práva černochů, rasismus bílého muže a jeho věčná vina. V muslimských oblastech k tomu přispívala obhajoba náboženství na úkor sekularismu, kdy se proti sekulárním ale socialistickým režimům podporovaly různé fundamentální náboženské skupiny. Lidská práva byla praporem při pádu Berlínské zdi i konci SSSR.