Předpokládám, že šlágrem dne bude další vývoj prezidentské situace u soudruhů američanů, na což padne celá řada komentářů. Vsadím se, že prohravší kandidát těsné výsledky neuzná a začne druhé a mnohem zajímavější dějství .Těžko ale odhadovat něco, co nemá tak úplně precedens, takže mi dovolte dál facinovaně zírat, co všechno je v dnešní době možné. Tolik k USA. 

Krátký koronavirový úvodník: 

Když všude slyším to mediální ujišťování, že tentokrát v USA určitě vyhraje Joe Biden (a dokládají to kupou grafů, horou komentářů) tak mám stále větší dojem, že vyhraje Donald Trump.  Nemám na to žádné lepší grafy, ani pohled nějakého insidera, mám jen...  takový pocit.  Americké reálie jdou trochu mimo mě. Ale když slyším naše  média, jak Biden vyhraje, tak bych řekl, že nevyhraje. 

Moje pocity vypadají asi takhle: 

V pondělním vydání Práva vyšel úplně geniální článek Jana Kellera ohledně otravy Navalného. Je tak dokonalý a všeříkající, že ho zde musím přetisknout. Škoda jen, že Keller svou úvahu nedomyslel až do konce. Ale od toho jsme tu my na Kydech, abychom jeho opomenutí napravili. Než ale budeme pokračovat, zde je zmíněný Kellerův článek: 

Vrátil jsem se z lesů a musím konstatovat, že svět se pořád točí zhruba stejně rychle, politici jsou stále stejně blbí, kapitalismus stále stejně obírá chudé, vyšetřování v Bejrůtu se nikam nepohnulo, Lukašenko je v Bělorusku stále šéfem, ta jeho konkurentka Tichanovská je stále v cizině a má stále blbější komentáře.  Koronavirus trhá rekordy, ale nikoho to nezajímá, protože nemocnice se nijak nezahlcují a tak příběh, který byl na jaře tragédie, pokračuje jako fraška. Vládní Ken byl opět řádně ztrapněn a opět mu to nevadí, protože dělá přesně to, k čemu si ho Andrej najal. 

Tož jsme měli v republice šéfa amerického zamini Pompea. Krátká dvoudenní návštěva, setkání s ministrem zahraničí, návštěva senátu, pokec s premiérem, pár zdvořilostních frází se Zemanem a odlet. Nějaké ty policejní manévry kvůli vzácné návštěvě, ale jinak klídeček. 

Krátce shrnu, co jsme se dozvěděli... 

Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt. 

Mám kamaráda a spolužáka na Floridě, a dejme tomu, že se jmenuje Karel. Je tam už mnoho let a chtělo by se napsat, že se úspěšně živí výukou computer science na jedné z tamních univerzit – ale nebyla by to tak úplně pravda. Jak už to bývá, pravda je zcela neokázalá: Karel se ve skutečnosti živí jídlem; ale mám-li být upřímný, musím konstatovat, že na to jídlo si vydělává jako vysokoškolský učitel.

Dnes opět obrátíme naše zraky za Velkou louži a budeme pokračovat v prokydávání velkého amerického chlívku. Troufal bych si říci, že se jedná přímo chlív Augiášův a tanto příměr v tomto článku ještě několikrát zazní. Zkrátka budeme se dále věnovat dění v USA, protože ať se nám to líbí nebo nelíbí, budeme tím značně ovlivněni. Monohem víc než děním v Rusku. 

Většina komentátorů, či bývalých diplomatů, kteří komentují současnou vlnu prostestů proti násilí, rasismu a já nevím proti čemu ještě, se shodují, že v historii USA bylo podobných protestů více, není to první ani poslední vzedmutí lidových vrstev a nakonec zase opadne a vše se vrátí k normálu.