Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.

Tak jsme se dozvěděli, že americké Tomahawky na Ukrajinu nepůjdou, ale místo nich poletí Putin i Trump do Budapešti, aby se tam za laskavého hostitelství Viktora Orbána domluvili, co teda s tou Ukrajinou. Zelenský byl včera v Bílém domě, ale na letišti ho žádné vřelé uvítání nečekalo a u Trumpa na lenošce to zřejmě nebylo o nic příjemnější. Třetí světová válka se minimálně odkládá a o Evropě se nerozhodne ani v Berlíně, ani v Paříži a už vůbec ne v Bruseli. O Evropě se rozhodne v Budapešti za dozoru „izolovaného“ Orbána.

Vposledních dnech jsem se několikrát vrátil na začátek mé veřejné dráhy a popisoval klíčový bod své strategie – zaměřit se na milion propadlých hlasů z posledních voleb. Chvílemi to už i mně znělo jako sebechvála, promiňte mi to, prosím, ale člověk prostě má radost, že to před čtyřmi roky odhadl správně a současný vývoj preferencí i rozložení politických sil mi dává za pravdu. Moje cestičky posledních čtyř let byly křivolaké a naplněné nejrůznějšími omyly a chybami, spoustu věcí jsem si tenkrát v roce 2022 představoval jinak, ale podstatné je, že záměr se podařil.

Byly komunální volby v roce 2018 a protože u nás v Miroslavi kamarádím s kluky, co zde tvoří místní buňku Sociální demokracie, nechal jsem se u nich napsat do počtu na kandidátku, bo sehnat dneska lidi, co jsou ochotni jít s kůží na trh, je skoro nemožné. Sociální demokracie v té době měla horší volební výsledek z parlamentních voleb než KSČM, Sobotka odstoupil, předsedou se stal Hamáček, v Miroslavi dosáhla Sociální demokracie očekávaných dvou mandátů…

… a jeden bodrý liberálně orientovaný známý se mě v reakci na volební výsledky zeptal, kdy začneme s tím znárodňováním.

Moje vystoupení v pořadu Na Dračku s Marianem Jurečkou začíná mít docela zajímavé konsekvence. Máte se mě totiž bát. Máte se bát toho, že znovu přijdou padesátá léta. Máte se bát toho, že (když to půjde dobře) desetiprocentní hnutí Stačilo! ovládne ráz na ráz celou zemi a nastolí totalitu. Sice nevím, jak to dokážu, ale Jurečka se k věci staví, jako bychom hned po zvolení vyměnili ústavní soudce, dosadili do celé státní správy tisíce a desetitisíce svých lidí, vyměnili drtivou většinu starostů, místostarostů i zastupitelů, vyměnili všechny státní zástupce…

Co se vám řeknou, když se ukáže, že jste měli pravdu?

Tři roky jsme mluvili o tom, že ve válce na Ukrajině Rusko tahá za delší stranu páky. Tři roky upozorňujeme, Rusko není na kolenou a jeho ekonomika také ne. To je totiž celá ta slavná ruská hybridní hrozba – dovolujeme si ničit naši hodnotovou propagandu a zpochybňujeme, že je na kolenou. Jinou ruskou propagandu jsem nezaznamenal. Jen to, že zvítězí, bez ohledu na náklady a ztráty, které budou mít. Zpochybnili jsme, že pro Ukrajinu existuje nějaká válečná strategie, díky které by mohla vyhrát.

Tak jsme se dozvěděli, že STANařský náměstek Dvořák o bitcoinech věděl také. Bylo to dokonce v jeho gesci. Exekutorská a vymahačská mafie, jejíž hlavou byl Pavel Blažek, prostě vycítila příležitost, jaká přichází jednou za život. V milionech umí odklánět každý Rath nebo Kocourek, ale v miliardách… to už je ukrajinská liga. Patříme na Západ. Především na ten Západ, který je v Kyjevě. Nic bych za to nedal, že to byl právě Dvořák, který poskytl informace investigativní Zdíše z Deníku N. Akorát se jim to trochu vymklo z ruky.