Před jedenaosmdeásti lety, v tuto dobu, byla moje babička z tatínkovy strany v utečeneckém táboře. Před půl rokem splatila poslední splátku za svůj dům a vzápětí začala Viselsko-Oderská operace. Ještě večer se babička dozvěděla z rádia, že sovětské hordy jsou úspěšně a geniálně ničeny a v šest ráno se jen tak tak dostala do posledního evakuačního vlaku. Můj dědeček, její manžel, se stejnou dobu pochodoval s dalšími německými válečnými zajatci směr Sibiř. Během stejné Viselsko-Oderské operace byl zajat s několika dalšími spolubojovníky Wehrmachtu a měl štěstí.

nešní článek nemohu zahájit jinak než zprávou, že Hormuzským průlivem bez problémů proplula jachta jednoho z nejbohatších Rusů. Neměla problém ani s íránskými Revolučními gardami, ani s americkou „blokádou íránských přístavů,“ neměla provblém s evropskými sankcemi… vlastně neměla vůbec žádný problém. Ropa neprojede, ale velké prachy projedou bez jakýchkoliv incidentů. Začínám tím, jen abychom viděli, kde je skutečný vliv a jak málo záleží nějakých deklarovaných hodnotách. Peníze prostě nesmrdí.

Přátelé, my to fakt dokážeme. Děkuji vám za dnešní podporu, která byla větší než všechno co jsme dodnes dělali. Vaše obětavost předčila zájem o moji první knihu, předčila zájem o hnutí Stačilo! a předčila i solidaritu po nevyhraných volbách. Přihlásila se mi také řada lidí, kteří jsou ochotni zdít, tesařit, bagrovat, či omítat a také se ozvalo několik projektantů, že budou nápomocni s byrokracií, kterou bude vyžadovat úřední šiml. Jen za včerejšek máme zajištěnou novou elektrickou přípojku, novou střechu i řadu dalších přípravných drobností, které budou zapotřebí.

Na válce v Perském zálivu vlastně není ani tak zajímavé, že Írán dokáže vzdorovat Spojeným státům. Přece jenom, je to skoro stomilionová země, skoro třikárt větší než Ukrajina. Země, která se posledních čtyřicet let připravovala právě na tuto válku a která byla dlouhodobě pomocí sankcí „šlechtěna“ k odolnosti.

Evropské elity mají jednu obrovskou výhodu, kterou my nikdy mít nebudeme. Rozhodují o obrovských penězích a nikdy pro ně nebude problém, aby část z nich nasměrovaly zcela legálně a v souladu se všemi evropskými hodnotami do politických neziskovek. Tím pádem mají všude v Evropě vybudovaný zaplacený kádr lidí, kteří budou kdykoliv připraveni zbořit svůj vlastní stát ve prospěch evropanství. Těchto lidí je navíc poměrně hodně a denně zkoušejí, jak se dostat na kobylku všem těm Orbánům, Babišům, Kaczinským, Melloniovým a dalším.

Dnes mám narozeniny. Půlkulaté. Je mi pětačtyřicet. Prožil jsem je hezky. Vyrůstal jsem v úplné rodině, byl jsem vždycky obklopen přáteli, učil jsem se ještě podle starých předrevolučních osnov, takže jsem se na základní i střední škole ještě i něco naučil, do práce jsem šel v době, kdy všude bylo plno chytrých, schopných a šikovných lidí, kteří mě naučili pokoře a úctě k lidskému umu. Těžké epizody a maléry měly v mém životě krátké trvání a nakonec se vždycky v dobré obrátily.

Co se změnilo volbami? Střízlivě vzato, nic moc. Ano, máme novou vládu, ano, ta se hlásí k Trumpovi, ale to přece dělal Fiala také. Pamatujete, jak se chlubil tím, že mu Trump zavolal? A jaké pěkné fotky z toho dával na fejsbůk? Všichni libtardi mu tenkrát tleskali a předháněli se ve chvále svého skvělého hodnotového premiéra. O rok později se telefonátem s Trumpem pochlubil Babiš a všichni libtardi mu nadávali a považovali to za jasný důkaz proruského směřování.