Tento článek jsem napsal před týdnem. Původně měl vyjít jako reakce na příměří uzavřené v Moskvě. Pak jsem zabředl do koronaviru a pořád jsem to odkládal. Posuďte dnes sami, jak moc jsem se trefil či netrefil. 

V Karabachu se nadále bojuje. Příměří dojednané v Moskvě nevydrželo ani jeden den. Obě strany se obvinily z ostřelovaní a vzápětí se do sebe pustily znovu jako doposud. Červený kříž stroze prohlásil, že mrtvá těla vojáků v bojové zóně nemohl posbírat, protože tam pořád lítají šrapnely. 

Krátká předmluva:

Myslím, že jsme s Masterem udělali maximum pro to, aby se Koroňáček bral vážně a přitom reálně. Víc už se udělat nedá -  teď už by to bylo za cenu, kterou bych nechtěl zaplatit. Všechno další se už stane, ať něco udělám nebo neudělám. Ti, co se nakazí dnes a budou potřebovat doktora, jsou zřejmě ti poslední, kdo ještě dostanou v nemocnici jakous takous péči. 

Krátká předmluva: 

Pokud se přátelé podíváte ma Masterovy grafy, zjistíte, že hygiena v posledních dnech těžce nestíhá. Ano, Master má graf i na toto. Takže včerejší a předvčerejší čísla považujeme za první skutečná hausnumera, která s realitou mají stále méně společného. Že to nastane, jsme předpokládali. Tu a tam můžeme tedy čekat, že někdo čísla doplní a budeme tedy mít něco, co známe z jarní Francie - jednou za čas  připsali za den třeba dvacet tisíc nakažených, zapomenutých z minulých dní.

Tak po delší době si dovolím přidat několik poznámek k dalšímu vývoji naší koronavirové krize. V první řadě je potřeba říci, že jako lidé toho o koronaviru víme stále poměrně dost málo. Nemohu se zbavit dojmu, že i naše vláda nerozhoduje podle nějakých vědeckých výzkumů, ale mnohem více tak trochu na základě zaručených babských rad. Zpočátku mi to trochu vadilo, pak jsem si ale uvědomil, že vláda nemá moc jiných možností. Ono totiž pořád ještě nic moc jiného, než zaručené babské rady neexistuje.

Kde jsou ti mrtví, kteří by ospravedlnili ten strašlivý jarní lockdown? Tak se ptají na Zvědavci autoři poté, co si prohlédli statistiky úmrtí porovnávající prvních 33 týdnů roku 2019 a 2020. Odkaz na tyto statistiky jsem včera dostal do mailu mockrát i s patřičným komentářem, jaký je náš premiér hajzl a jak zle to s námi myslí.  Nejvíce od čtenářů Pravého prostoru. I vy jste si tento graf mohli prohlédnout v diskusi u předchozího článku.  Zde odkaz:

Tak to tu máme. Restaurace zavírají definitivně, bary taky. Zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti. Školy zavírají, děcka zase doma s výjimkou dětí zdravotnických pracovníků. 

Podle mě první skutečné opatření. Tak dlouho seděli všichni v hospodě bez roušky a hospodští to schvalovali a trochu jim nedošlo, že v případě dalšího nárůstu oni budou první na které to dopadne. Už je to tu. Teprve teď dojde k omezení sociálních kontaktů a teprve teď má koroňák skutečně ztíženou cestu k šíření. 

Do čtrnácti dnů by to mělo být vidět i na číslech nakažených. 

Pamatujete si, jak to bylo s Koroňáčkem zjara? Jak Babiš vystoupil, předtavil Prymulu, zavřel školy, jak se ze dne na den změnila nálada ve společnosti? Jak lidi začali šít roušky, jak se skládali na plicní ventilátory, jak všichni byli solidární, jak se děly neuvěřitelné věci. Švadlenky nabízely roušky na internetu, nikdo se neodvážil po nich chtít EET, byly příběhy, jak holce zazvonil kurýr a nechal jí jen tak na ksicht balík látek na roušky? 

Několikrát jsem se zde na Kydech zabýval myšlenkou, kterou jsem pojmenoval Mansteinův paradox. Vycházel jsem z válečných deníků generála von Mansteina, který se až do konce války nedokázal vyrovnat s tím, že od roku 1942 v Rusku nešlo nic podle plánu.  Rus vyhrával na všech frontách, postupoval a přitom vlastně neměl. Nebyl k tomu důvod. Němci přece byli lepší úplně ve všem. Od logistiky, přes bojovou morálku, lepší techniku a samozřejmě měli i skvělého neomylného vůdce.

Včera nám Bakalonoviny sdělily, že Arménie válku s Ázerbájdžánem prohrává. Že to mají od vždy pravdomluvného reportéra Českého rozhlasu Martina Dorazína. Prý to jejich rozvědka podcenila, jsou slabší, opírají se o špatného nespolehlivého spojence v Rusku a vůbec to mají prohrané. Hovno milí Bakallháři i veřejnoprávní intervjůci. Je to dost jinak. Nemusel bych se ani snažit hledat jiné infromace, postačilo by mi, že to napsali lidi od vás. To je totiž nejlepší zařídit se přesně obráceně. 

Ale vezmu to od začátku.

NA PRÁCI PRO KAŽDÉHO za důstojnou mzdu stála levice po celou dobu své existence až donedávna

----

Určitě ne. 

Teda alespoň pokud počítáme komunistickou stranu do levice. 

Všechny ty Gulagy, kde se stavěly silnice, vlakové tratě, dopravní kanály, kácely stromy na Sibiři, plácaly cihly a plat tam nebyl žádnej a dvě misky kaše k obědu místo jedný už byla událost tak pamětihodná, která se objevila hned v několika románech. Byla to otrocká práce. Nic důstojného a už vůbec ne za důstojný plat.