Jakmile napíšu článek o zemědělství, dotknu se v něm vždycky jen strašně malého okruhu problémů. Dokonce to jde tak daleko, že si vlastně i někdy protiřečím, protože záleží z jakého pohledu se na věc zrovna dívám. Musel bych vydat tisícistránkový svazek, abych alespoň zhruba a stále ještě zběžně popsal současnost našeho zemědělství tak nějak kompletně. 

Mým dnešním článkem zareaguji na včerejší text v diskusi, který vložila Maneca. Ivan David tam dává na vědomí horkou novinku z ojroparlamentu (a ojrokomise) o tom, že v Evropě se má vyrábět méně potravin, což má být kompenzováno dovozem. Evropští zemědělci jsou určeni na odpis...

Upřímně... opět s křížkem po funuse.

V dnešním článku bych se chtěl ještě na chvíli vrátit k jedné vlastnosti Koroňáčku, která mě velmi zaujala. Souvisí to tak trochu s šířením epidemie okolo zaměstnanců dolu Darkov. Jistě jste si toho všichni všimli; v pondělí po dlouhé době přerostl denní počet potvrzených nákaz Koroňákem opět stovku a podle dat to vypadá, jako by se opět vydal směrem k růstu. Nicméně přední čeští epidemiologové nás uklidňují, že se jedná o jeden rozsáhlý a ojedinělý případ, jedná se o jedno ohnisko nákazy, na jejímž potlačení už se pracuje a jistě se vše za pár dní vrátí k normálu.

Dneska skočíme zpátky na koronavirové téma, ale vlastně jen okrajově. Koroňáček už nebude podmětem, ale spíše předmětem. Nebudeme už znovu probírat vlastnosti breberky ani odhadovat budoucí vývoj, byť dříve či později si to další článek také zaslouží. Dneska bych rád řekl pár slov o nové realitě, která začala skončením nouzového stavu. 

Vraťme se dneska opět na tureckou hranici, kde dochází na pokračování politiky jinými prostředky. Turecký sultán přitvrzuje a vyhlašuje své nároky na leckteré řecké ostrovy u kterých prý bude probíhat bojenské cvičení a střelby ostrými a tak bude lepší, když tam turisté raději nepojedou. 

Ve veřejnoprávních a pravdomluvných médiích ani čárka, ani slovo, ani krátký šot na kameře. Nula. Zprávy podává jen Ivan David a pár dalších blogerů, kteří už jen informováním o této věci dokazují svojí xenofobii, proruskou propagandu a nedemokratické smýšlení. 

Vidlákov se nachází v nejsušší částí České republiky. Průměrný roční úhrn srážek je zhruba 450mm. Pro porovnání - za poušť se považuje místo, kde naprší do 250mm srážek za rok. Z tohoto hlediska je náš region čiročirá step. Stromy zde mají problém s hledáním vody, protože zde jsou místa, kde je půda suchá do značné hloubky. Problém sucha se v posledních letech zvýraznil, protože srážek sice neubylo, ale přestaly padat rovnoměrně. Letos například napršelo 20. března a pak až v květnu. 

3.5.2019 – Ve Venezuele se to opětovně mele, a už to vypadalo, že bude klid. Získat nějaké objektivní info z mediálních kanálů je celkem nemožno, štěkny chválí Guidóa a plivou na Madura, alternativci to mají opačně. Američtí politruci furt chtějí „vojensky zasáhnout“, zatímco Pentagon nemá zřejmě Venezuelu pro příštích pár týdnů na seznamu. Čert aby se v tom vyznal. * Z Ruska pustili do ropných trubek ropovodu Družba ropu s nějakými „organickými příměsemi“, což může znamenat cokoliv od exkrementů po mrtvého tchoře.

Tož se nám zase otevřely knihovny. Šel jsem s dětmi vrátit knížky co měly napůjčované a nabrali jsme domů další zásobu čtiva. Koneckonců školy moc nemají, tak ať si alespoň rozšíří obzory. V knihovně jsme byli jedni z prvních. Skoro všechny knihy byly v regálech, nic nebylo rozpůjčované. Aniž bych to měl v plánu, skončil jsem u regálu s válečnou literaturou. 

Vidlákovská knihovna má sice už počítačový informační systém, ale v knihách jsou ještě založené ty kartičky, kam se zaznamenává půjčení knihy.  Docela jsem si to užil... 

Když americká vojska v roce 2003 vpadly do Iráku, (protože tam Shaddám měl zbraně hromadného ničení - alespoň jak tvrdila CIA) tak si to samozřejmě odbojovali sami. Ale potřebovali mít nějaké krytí, aby to nevypadlo tak zoufale invazně a velmocensky. Proto si pořídili "koalici ochotných", kteří do toho šli s nimi. Nebylo důležité, zda USácký spojenec zvládne něco vybojovat, ale aby vedle té americké vlajky visely ještě nějaké další.

Včerejší článek měl docela bouřlivý ohlas. O dost bouřlivější, než když komentujeme Rusko či USA. Mohu si tedy opravněně myslet, že zdejší čtenáři považují aktuální situaci na turecko - řeckých hranicích za závažnou, přímo se nás dotýkající a jejíž hrozba je aktuálnější než třeba hrozba hybridní války s Ruskem či přímé ohrožení našimi bratry USáky.