Vypůjčil jsem si název legendárního, poněkud smutného románu Jamese Hiltona (Lost Horizon, česky například Melantrich, Praha 1991), protože mám stejně smutné pocity.
Před pár dny proběhla zde u Vidláka diskuse na téma jádro versus fotovoltaika:
https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/vidlacky-vypocet
To mě přivedlo k pět let staré vzpomínce. Začnu od Adama.
Že já se ještě na něco dívám. Zase blbost na entou.
Dr Calhouna nám citují, aby nám dokázali, jak to s náma (bělochama) jde špatně, protože vymíráme, protože jsme přelidnění a tak nemáme šanci, je to dáno přírodou a geneticky a bla bla bla a bla bla bla. Vědecky si to ověřili.
Asi jste také zaregistrovali situaci v Práglu, kde najatý exekutor vyklízí centrum Klinika. Tato Klinika - bývalá plicní léčebna byla jako chátrající budova v roce 2014 obsazena aktivisty, kteří zde založili cosi odlišného, ale zároveň stejného, jako byla třeba vila Milada. Takový squat nesquat, komunitní centrum, krizové centrum a podobně. Budova jim nikdy nepatřila, jednu dobu měli nájemní smlouvu. Později jim byla vypovězena a měli prostory vyklidit, což se nestalo a od té doby jela soudní mašinérie přelíčení, odvolání a postoupení k vyšší instanci.
Ve včerejší diskusi bylo nakousnuto téma obnovitelných zdrojů energie oproti jaderným. Jeden čtenář se tam pozastavoval nad mým Vidláckým adorováním jaderné energie a zatracováním té obnovitelné. Přidal k tomu odkaz na článek, který by mi mohl rozšířit obzory. Tož jsem se podíval a vy můžete také:
http://oenergetice.cz/nazory/strecha-bez-fotovoltaiky-jako-pole-ktere-nechavame-lezet-ladem/
Na začátku odpovím Donaldu Trumpovi, proč píšu tento nekonečný seriál článků.... jednoduše proto, že se celkem nikde nic neděje, kromě toho, že jeho jmenovec v USA - v současné době prezident, vytváří různé tanečky a zdání krizí které pak vzápětí zase řeší. Vidlák má také krizi, ale tvůrčí , protože není snadné napsat každý den něco, co by se dalo číst a tak pokračuje v nastoleném tématu v naději, že z toho třeba něco bude. Depresi z toho nemám a pokud mé články vyzněly jako výzva k aktivitě, či lamentování, že aktivita není, tak jsem to blbě napsal.
V předchozích dnech jsme si zde na Kydech celkem hezky probrali situaci. Celkem jsme se shodli na tom, co nás obklopuje, možná bych si troufl říci, že sdílíme leckteré "styčné body". Přesto nám tyto styčné body (které sdílíme celkem univerzálně napříč republikou) nepomohou v žádném řešení. V tom, co dále dělat, už se shodujeme méně ba skoro vůbec, ale jestli z předchozích článků a komentářů něco vyplývá, tak je to nemožnost kolektivního postupu. Dovolte mi proto shrnutí:
Je dost možné, že dneska budu po cimrmanovsku pionýrem další slepé uličky v dějinách lidstva. Nicméně házím to do placu, přečtěte si to a pak to zkuste v komentářích rozcupovat. Především doufám, že nějaký kvalitní názor zprostředkuje pan L.C., který by mohl s dnešním tématem mít svoje zkušenosti.
Pod články o řemeslech se objevila celá řada komentářů, které s články nesouhlasily. Je to celkem pochopitelné. Dnešní svět je brutálně proměnlivý, složitý, ba přímo vířící a najít v něm jakýkoliv alespoň trochu funkční recept na budoucnost je krajně obtížné a nevyzpytatelné. Jsme v situaci, kdy jakýkoliv nápad funguje trochu, možná, v omezené míře, ale především je spousta situací, kdy nefunguje vůbec. Zkrátka nemáme masu stejně přemýšlejících a stejně pracujících lidí.
Chci poděkovat Rejpalce za její příspěvky a jsem rád, že bude pokračovat i rokem 2018. Bude zajímavé si připomenout události jen rok staré a zjišťovat, jak moc se svět zase pohnul. Rejpalko díky a teď už je to Vaše:
Prosinec 2016
Dnes budeme pokračovat ve včerejším tématu. V diskusi se nahromadilo dost otázek k vysvětlení a ledacos budu muset vidlácky dovysvětlit a uvést na pravou míru.
