.. aneb nic jsem neviděl a všecko jsem si vymyslel.

Byl jsem pracovně vyslán do jednoho - takového speciálního podniku.

Popravdě řečeno, on to výrobní podnik ani moc není. Je to spíše manufaktura. Kdosi znalý řemesla sestavil v jedné prázdné hale poloprovoz k produkci tzv. modifikátu.

Kdy to bylo? Chvíli poté, co se Rusové spořádaně stáhli ze svého předmostí na západním břehu Dněpru v Chersonu, jsem poprvé napsal (a řekl), že podle mého rozumu se válka chýlí ke konci. Rusové ustoupili, Ukrajinci na ně nijak neútočili… bylo to tak okaté, že mi to připomínalo nějakou zákulisní dohodu. A když je možná jedna dohoda, jsou možné i další.

Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že se otevřeně hlásím k českobratrským kořenům své rodiny. Jsem potomkem těch, kteří se přiznali k učení Petra Chelčického, že zbraně mír nepřinesou, kteří byli od začátku pronásledováni a vlastně nikdy nepřestali být. Ale tato průprava jim pak pomohla k tomu, aby po Bílé hoře dokázali sto let vzdorovat rekatolizaci a když jejich kacířské hnízdo vrchnost za Marie Terezie konečně objevila, odešli raději do Pruska, než aby zradili víru svých předků. V Prusku pak po dvě století udrželi nejen onu zaťatou evangelickou víru, ale i své češství.

Pamatujete tu nejčastější větu, když Koudelka přišel s bombastickým odhalením, že za výbuch ve Vrběticích mohou Čuk a Gek? Pamatujete nejčastější větu, kterou říkal náš kinderministr zahraničí Lipánek, když vyhošťoval ruské diplomaty a snažil se sypat písek do vzájemných vztahů? Pamatujete tu nejčastější větu, když mladý Kolář odstraňoval sochu Koněva? Vždycky to byla věta o tom, že Česká republika je hrdá, sebevědomá a svobodná země, která nemusí brát ohled na ruská varování ani na ruská přání.

Nějak se nám to globální oteplení a sucho vylévá z břehů…

Poslední tři roky je i na jižní Moravě méně a méně sucha. Letos nějak zmizel i poslední problém – chybějící déšť v březnu a dubnu. Březen byl studený, takže příroda žádnou vodu nepotřebovala a navíc měla nahospodařeno z dostatečně mokré zimy. V dubnu napršelo přes sto milimetrů… před pár lety jsme byli rádi, když za březen a duben dohromady napršelo třicet a když v tom bylo alespoň deset milimetrů v jednom kompaktním dešti, tak jsme jásali.

Zajisté jste zaznamenali informace, že se nám nějak množí případy, kdy lidé podali žádost o důchod, protože jim vznikl nárok, ale i po několika měsících žádost stále nemají schválenou a důchod jim nechodí. Je to tak častý případ, že o tom začala informovat i naše pravdomluvná mééédia, která zatím drží basu s tou nejlepší a nejdokonalejší vládou všech dob, která samozřejmě nedělá nic špatně.

Přátelé, tento týden jde do sněmovny smlouva o obranné spolupráci s USA. Už jsme ji tady nakousli, hned jak se zveřejnila. Teď se má schvalovat v poslanecké sněmovně. Nebyl jsem sám, kdo řekl, že to není smlouva spojenecká, ale vazalská. A nebyl jsem sám, kdo řekl, že nám zase ubírá kus suverenity, ale tentokrát ne ve prospěch nějaké nadnárodní organizace, ale normálně ve prospěch cizího státu. Většina bodů ve smlouvě je definovaná velmi vágně a může mít pro naší zemi dalekosáhlé důsledky. Za sebe říkám, že tato smlouva je mnohem horší, než byl svého času americký radar v Brdech.

V posledních týdnech se na mě obrací stále více lidí, že chtějí nějak pomoci, ale nevědí jak. Rádi by něco udělali, protože situace se stále zhoršuje, ale henta demogracie nějak nefunguje, protože k žádné změně nedochází. Stále častěji nacházejí společnou řeč se svými sousedy, stále častěji jsou překvapováni, kdo sdílí jejich názory, ale když se podívají na Události nebo na Novinky, nic se neděje, vláda je pevně v kramflecích, jin vymýšlí další způsoby, jak nás obrat.

Dnes si dáme článeček, který tak milují všichni ti verifikátoři pravdy typu Jana Cempera. Zase byl u mě jeden neexistující člověk. Člen aktivních záloh – tankista. Mladý kluk. V poslední době vůbec vidím stále více mladých lidí, kteří stojí na naší straně… Přijel si prostě popovídat o situaci, protože se účastňuje největšího bordelu v naší republice – armády. I když je jen záložák, tak tam vidí věci, které by nám ani na mysl nepřišly a tudíž je ještě více frustrovaný z toho, kam naše republika kráčí.

Dneska budu pokračovat v dobrých zprávách, kterých v této době nikdy není dost. Máme za sebou kouř od vlády a jejího slavného konsolidačního balíčku a kdo se nechcete opít z té tragédie, pro vás mám takovou malou nepodstatnou reportáž, která ovšem ukazuje, jak se nám doba pohnula a vlastně docela dobrým směrem.